Jestliže Andy obecně okouzlují turisty úchvatnou kulisou vulkánů a pestrostí přírody nebo všudypřítomnými doklady o pohnutých dějinách původních obyvatel, o peruánských Andách to platí dvojnásob. Starodávné stezky, rozvaliny měst a jeskynní malby jsou stejně častým jevem jako stáda lam, trvale osídlené estancie vysoko v horách či bujaré fiesty v andských vesnicích. V málokterých pohořích se minulost s přítomností střetávají v takovém kontrastu jako v Peruánských Andách. Málokde je život lidí tolik spjat s prostředím velehor jako ve vysoko položeném srdci Peru. Není proto divu, že kouzlo místních hor pohltí člověka od prvního okamžiku…
Peruánské Andy se táhnou podél západního pobřeží Jižní Ameriky, kde jako vysoká hradba oddělují Amazonskou nížinu od Tichého oceánu. Vznikly v důsledku pomalého podsouvání východní části dna Tichého oceánu pod okraj jihoamerického kontinentu, který se začal vrásnit a zdvihat již v době, kdy zemské souši dominovali dinosauři. Postupným zanořováním se oceánské dno dostávalo do stále větších hloubek, aby se po vniknutí do zemského pláště začalo tavit a přeměňovat ve zdrojový materiál pro sopečnou činnost. Ta se na povrchu rodícího se horského pásma projevovala vznikem charakteristických vulkánů kuželového tvaru. Na rozdíl od vrásnění a zdvihu, které vrcholily v centrálním Peru přibližně před 14–10 miliony let, přetvářela vulkanická aktivita vzhled velehor s neutuchající silou až do nedávné minulosti. Podsouvání oceánského dna pod jihoamerický kontinent a horotvorná činnost hrají svou roli i dnes, o čemž svědčí rozmanité projevy sopečné aktivity a častá zemětřesení.
K otřesům půdy dochází prakticky nepřetržitě, ale většinou se jedná o jevy poměrně slabé. Čas od času se však uvolní několikanásobně větší množství energie a následná zemětřesení pak mají katastrofální důsledky. K největšímu známému zemětřesení došlo v roce 1970, kdy se zřítila část severního vrcholu nejvyšší peruánské hory Huascarán (6768 m). Následný příval ledu a kamení zcela zničil města Yungay, Caraz a Ranrahirca, vážně poškodil desítky malých vesnic a pohřbil tisíce hektarů úrodné půdy. Zemětřesení mělo za následek smrt 67 tisíc lidí, a stalo se tak nejhorší přírodní katastrofou v historii Peru. Tragické následky měla také zemětřesení, která v letech 1868 a 2001 zpustošila město Arequipa pod vulkánem Misti. V obou případech přišly ve městě desítky lidí o život, další tisíce utrpěly zranění. V ruinách skončil kostel sv. Dominika, jedna z nejvýraznějších dominant města, který byl následně vždy obnoven. K zatím poslednímu vážnému zemětřesení došlo v srpnu 2007, kdy otřesy zasáhly pobřežní oblast Peru. Zmařeno bylo přes 500 lidských životů a vážně poškozeno město Ic…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Peru