Chanti pochází z ostrůvku Delft, který leží západně od severního cípu Srí Lanky, skoro v půli cesty do Indie. Delft připomíná ráj na zemi – krásné pláže, sošné košaté palmy, sladké banány, po celý rok ovoce, co si ho člověk jen může přát.
Je polovina ledna a slaví se Thai Pongal, svátek úrody zasvěcený slunečnímu bohu Súrjovi, který připadá na první den měsíce thai tamilského lunárního kalendáře. V prostorné zahradě plné různobarevných ibišků se vybudovalo nové ohniště, celá rodina si pořídila i nové oblečení. Už za rozednění přichází hlava rodiny a zapaluje oheň. Začíná obřadná příprava slavnostního pokrmu. První část je zcela v rukou muže. Ten se velmi zručně chopí zdobených tepaných bronzových nádob i hliněných hrnců a vkládá do nich rýži, fazole a jinou zeleninu. Tento den se nesmí jíst žádné maso – je to symbol zachování života a slibné budoucnosti. Vlastnímu vaření se pak už věnuje žena. Přidá ještě ořechy, sušené ovoce, banány, hnědý cukr, a když se vše vaří, přilije ještě kravské či kokosové mléko. Ve chvíli, kdy se objeví na okraji hrnce pěna, celá rodina začne křičet: „Pongalo, pongalo, pongalo…“ Pongalo je přáním, aby bylo všeho dost, aby zdraví, blahobyt a dobrota překypěly. Vykřikuje se takto třikrát, vždy ve spojení s tím, co si dotyční přejí. A pěkně nahlas.
Radost a veselí panuje ve všech vesnicích i městech. V divadlech, ve školách a na veřejných prostranstvích se tančí a zpívá. Příbuzní a sousedé si posílají bronzové nádoby plné dobrot, takže je v každém domě spousta jídla. Děti se těší na cukrovinky, smažené sušenky z kokosu, ořechů, někdy obohacené kořením, ale většinou sladké. Nikdy se nepečou, ale smaží nebo dusí.
První den oslav patří lidem, druhý je věnován kravám. Ty jsou pro hinduistické Tamily svaté, dávají lidem mléko a patří do rodin. Nejprve se omyjí, potom se jim natře kůže na hlavě vonným pudrem ze santalového dřeva a okrášlí se girlandou z květin. Tak jako tamilské ženy nosí pottu – ozdobnou tečku mezi očima (vdané dvě červené pod sebou, svobodné barevné, různých tvarů), své pottu dostane o svátku Pongal i každá kráva. Uvaří se pro ni také speciální rýže.
Chanti se na Pongal vždy těší a vymýšlí, co by zase komu provedla. Dnes vytočí maminku. S otcem vymysleli zvláštní druh ohňostroje. Nevystřeluje se do vzduchu, ale točí se po zemi jako had. Když maminka vyjde na dvůr, aby dala jídlo chudým, náhle se kolem ní vše rozzáří a rachejtle vystřelují jedna za druhou. A ona neví, kam by uskočila. Chanti se zlomyslně chechtá, ale bude potrestána – nedostane žádné mince. Starší vždy dávají mladším o tomto svátku mince, aby jim přinesly po celý rok hojnost, jenže Chanti dnes nic nedostane. Alespoň od matky určitě ne, od ní spíše pár za uši.
Chudí přicházejí do domů bohatších a prosí o almužnu. Každá paní domu jim dá to nejlepší, protože dobře ví, že soused, kterého navštíví poté, si dobře prohlédne, co dostali na předchozím místě. Jídlo se vrší do krabic, jedno na druhé a je pěkně vidět, co dal poslední hostitel.
Chanti je ještě malá, ale její sestra Kamela se bude brzy vdávat. Tak jako v případě většiny srílanských manželství (80%), i její sňatek byl dohodnut přes prostředníka. Tahle profese je docela pěkným byznysem. Prostředníci evidují ve velkých knihách svobodné dívky a chlapce, informace o jejich vzdělání, dovednostech, náboženství, statusu rodiny, finančním zázemí apod., nejdůležitější je však příslušnost ke kastě. Vše začíná tím, že prostředník přinese rodině chlapce fotografii vybrané dívky. Pokud se dívka zalíbí, následuje…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Srí Lanka
