Být v Mikulově a nevystoupat na Svatý kopeček, to snad ani nejde. Jestli se na něco hodí dnes s oblibou nadužívaný výraz „ikonický“, pak určitě na tenhle kopec na jižním konci Pavlovských vrchů dosahující výšky 363 m n. m.
Ve městě a jeho bezprostředním okolí jsou čtyři vrcholy, které si z nejrůznějších důvodů zaslouží pozornost turistů. (A kdybychom uvažovali celé katastrální území Mikulova na Moravě velké více než 45 km2, mohli bychom přidat ještě několik dalších vrchů.) Zámeckému kopci se věnujeme podrobně v článku o městě, teď je čas vydat se na ty další.
Od Tanzbergu ke Svatému kopečku
Tenhle vrchol nepřehlédnete. Vidět je odevšad a úžasné je pozorovat, jak se proměňuje nejen jeho tvář, ale i atmosféra celého panoramatu v průběhu dne, s měnícím se směrem a intenzitou osvětlení. Asi nejkrásnější je vpodvečer, při pohledu z horní části Náměstí, kdy paprsky zapadajícího slunce zlatě rozzáří barokní fasádu dietrichsteinské hrobky, nad níž se jako divadelní kulisa tyčí táhlý oblouk vápencového vrchu korunovaný italizující architekturou kaple sv. Šebestiána, zvonice a křížové cesty. Původně se jmenoval Tanzberg, Taneční vrch, prý podle veselic, které se na něm odehrávaly hlavně o filipojakubské noci z 30. dubna na 1. května. Podobné radovánky se určitě příliš nelíbily kardinálu Františkovi z Dietrichsteinu, takže přišla vhod morová epidemie, úspěšně překonaná v roce 1622. Kardinál se rozhodl, že na vrcholu postaví kapli zasvěcenou jednomu z ochránců proti moru, sv. Šebestiánovi. Stavěla se v letech 1623–1630, o dva roky později byla hotová i samostatně stojící zvonice. V té době již také existovaly kapličky lemující přístupovou cestu a umožňující stoupajícím poutníkům na chvilku si odpočinout v zamyšlení. Nebyla to ještě úplná křížová cesta, jak ji známe dnes. Původně vzniklo pouze sedm kapliček, jejich sochařská výzdoba je ale o něco mladší, z doby kolem roku 1700. Druhých sedm bylo postaveno až na začátku 2. pol. 18. stol., kdy doplnily celkový počet na tehdy již závazných 14 zastavení. Z Tanečního vrchu se stal Svatý kopeček, kde tradice poutí přetrvává dodnes, byť už jen jednou v roce. Mariánská pouť s poutní mší svatou slouženou přímo na návrší Svatého kopečku se koná vždy první neděli v září.
Svatý kopeček ale není jen poutním místem, nýbrž také velmi cennou přírodní lokalitou. Na ploše 36 ha se na něm rozkládá přírodní rezervace a od roku 2007 je Svatý kopeček dokonce jednou z evropsky významných lokalit soustavy NATURA 2000. V rezervaci roste přes 400 druhů rostlin, z toho 31 zvláště chráněných, a žije v ní 20 zvláště chráněných druhů živočichů. Zdejší step je pozůstatkem rozsáhlých kontinentálních stepí z pozdní doby ledové a v různých partiích poměrně rozlehlého vápencového hřbetu vytváří tři formy – na svazích s mělkou vrstvou půdy s minimem živin skalní step, tam, kde se projevuje vliv spásání či sečení, luční step, v níž převládají rostliny s relativně širšími listy, a na samém vrcholku kolem kaple sv. Šebestiána a na jižních svazích pod ní step drnovou, kterou charakterizují výrazně úzkolisté druhy travin i dalších rostlin. Svatý kopeček je jednou z nejbohatších lokalit violek u nás (roste jich tu 8, podle některých pramenů až 10 druhů), stejně jako nezelených parazitických rostlin záraz (7 druhů). K prvním poslům jara patří už v březnu fialové květy koniklece velkokvětého, v druhé polovině dubna se objevují fialové, růžové, žluté nebo bílé květy kosatce nízkého a zhruba o dva týdny později začíná kvést (výhradně žlutě) kriticky ohrožený kosatec písečný – Svatý kopeček je asi nejznámější lokalitou jeho výskytu u nás.
Kozí vrch a Turold
Také Kozí vrch, který se zdvihá na severním okraji města ještě mezi zástavbou, kousek od židovského hřbitova, představuje biologicky cenný vápencový skalnatý biotop. I tady najdeme na jaře kosatec nízký, později pak ze zajímavých druhů třeba mateřídoušku panonskou nebo mochnu písečnou. Na vrcholu nevelkého skaliska vyrostl zhruba v polovině 16. stol. hrádek, i když je to označení poněkud nadnesené. Ve skutečnosti šlo jen o předsunutou obrannou věž zámku – dvoupatrovou, s břitem, ochozem a střílnami, která přispívala k zabezpečení obchodní cesty z Brna do Vídně. Už na konci 19. stol. mikulovský okrašlovací spolek parkově upravil okolí věže coby místo oblíbených vycházek měšťanů a v roce 1930 přebudoval vlastní věž, v té době sloužící jako prachárna, na vyhlídkovou rozhlednu. Tuto funkci plní dodnes a cesta sem se vyplatí. Lepší pohled na historickou část Mikulova se zámkem a kostelem sv. Václava se vám odjinud nenaskytne…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Pálava