Ve Svatém Mořici se můžete svézt na vlně třpytivých emocí a kultivovaných tradic v prostředí, kterým se proplétá zajímavá kulturní rozmanitost zaobalená do úhledného retro vzhledu pravé švýcarské „gemütlichkeit“.

Říká se, že Svatý Mořic má klima jako šampaňské. Nikoliv kvůli zdejším hostům, kteří popíjejí ušlechtilé bublinky jako sodovku, ale kvůli mimořádně chladnému, suchému a slunečnému počasí. Zvláštní kombinace přírodních podmínek, vysoké nadmořské výšky a proudění vzduchu v sevřeném horském údolí dělá z celé oblasti Horního Engadinu zvláštně „třpytivé“ místo s jemně pudrovou kvalitou sněhu a s mimořádným počtem 320 slunečných dní v roce. Jeho přidanou hodnotu pochopil hoteliér Johannes Badrutt, zakladatel legendárního hotelu Badrutt’s Palace, když se mu v roce 1864 podařilo přesvědčit své letní anglické hosty, aby pro změnu přijeli i v zimě. A tak vlastně přišla na svět zimní turistika.

Téměř 150 let starý symbol alpské turistky vyrostl postupně v neméně třpytivé letovisko s pověstí legendárních pětihvězdičkových hotelů a exkluzivních restaurantů i s kalendářem plným top společenských a sportovních událostí, namíchaným jako důmyslně rafinovaný koktejl pro rozptýlení společenské smetánky. Do svého emblému by si mohl dát třeba „Mathisovu pizzu“ – neobyčejně rafinovaný Flammenkuchen (slaný koláč původem z Alsaska) s pravými lanýži a dalšími ingrediencemi, v základu svým způsobem vlastně geniálně jednoduchý, ale tak zvláštně chuťově elegantní, že se vám snad navždy zapíše do chuťových pohárků. Právě na tuhle kultovní lahůdku za 98 švýcarských franků si můžete rezervovat místo v nejvyhlášenější restauraci La Marmite na Corviglii.

Když se vydáte na procházku po Via Serlas kolem výloh butiků Chanel, Gucci, Bulgari, Bogner či Chopard a pozorujete jejich zákazníky, kteří se snášejí k nákupům z malebných koňských povozů, pocítíte svůdné lechtání luxusu. Můžete to vzít jako příležitost k čistě kulturně antropologickému poznání, ja…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Graubünden