Tango, jeden z nejvášnivějších latinskoamerických tanců, a melancholičtí Finové? Ne, nejde o překlep či neznalost autora. Finové klamou tělem a geografickou polohou. Ve své podstatě jsou totiž velmi emotivní. A kde lépe vybít své vášně, než v objetí druhého pohlaví? Přece v tangu!
V tanečních sálech, v barech, na lodích, na pěších zónách, v restauracích, pod širým nebem. Tango se v zemi Kalevaly tančí a poslouchá všude. Nejenom to. Finští skladatelé a interpreti písní tanga jsou opěvovanými populárními hvězdami a jejich písně oblíbenými hity, které se linou z rádií.
Vznik tanga se datuje koncem 19. století, kdy jej vytvořili evropští přistěhovalci v Jižní Americe jako výraz stezku po domově. Příchod tance do Evropy vyvolal senzaci. Tangová horečka zachvátila také Finsko, kam se tanec dostal v roce 1913 s dánským párem, který jej předváděl v restauraci Börs v Helsinkách. Zpočátku okouzlil zejména elitu i v dalších velkých městech jako Turku a Tampere. Trvalo dobrých třicet let, než se při něm zahřál i zbytek populace, jehož potřebám a cítění se tango postupně přizpůsobovalo. „Praotec“ finského tanga, legendární Toivo Kärki, se orientoval nejdříve na původní argentinskou formu, kterou nahradila speciální směs. Z melodie ruské romance, při které prý finské ženy tají, a rázných tónů německého pochodu, to aby finští tanečníci nevypadávali z rytmu.
První tanga komponoval Kärki během tzv. zimní a pokračovací války. Písně, které tehdy vznikly, např. Siks oon mä suruinen (Proto jsem smutný), jsou nesmrtelnými hity dodnes. Dalším je tango z pera Untoa Mononena Satumaa (Pohádková země), které se stalo…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Finsko