Ještě před 300 lety se v těchto místech rozkládaly bažiny a pár vesnic domorodého kmene Ketagalan. Dnes je tu moderní třímilionová metropole Tchaj-pej, od roku 1894 hlavní město celého ostrova, jehož symbol, mrakodrap Taipei 101, zná celý svět.
Vypadá to jako scéna ze sci-fi filmu. Uprostřed potemnělé prostory zlatě září obrovské kulovité vroubkované těleso. Visí na dvou „popruzích“ tvořených vždy čtyřmi ocelovými lany o průměru 5 cm, podpírá ho šestnáct hydraulických viskózních tlumičů a tvoří 41 horizontálně umístěných, dohromady svařených kruhových ocelových desek o výšce 12,5 cm. Průměr té největší, co je uprostřed, činí 5,5 m. Největší stabilizátor či stabilizační kyvadlo na světě visí uprostřed mrakodrapu Taipei 101 mezi jeho 91. a 87. patrem. Obvykle se podobné stabilizační systémy, jejichž hlavní funkcí je vyrovnávat výkyvy výškové stavby způsobené silným větrem, případně zemětřesením, umisťují tak, že běžní návštěvníci budovy o nich nevědí. Architekt C. Y. Lee spolu s kanadskou firmou RWDI, která stabilizátor navrhla, zvolili ale jiné řešení. Stabilizátor, na který se dá dívat z nadhledu i z boku, se stal další návštěvnickou atrakcí svého času (2004–2009) nejvyššího mrakodrapu na světě (po špičku antény 509,2 m), a dokonce i jeho maskotem – coby figurka Damper Baby, která tu funguje jako interaktivní průvodce, ale také je k dostání v obchodech se suvenýry v pěti barevných provedeních – červená, zlatá, stříbrná, černá a zelená. Stabilizátor váží 660 t – když si představíte 132 urostlých afrických slonů, dostanete se na obdobnou hmotnost (indických slonic byste potřebovali ještě o něco víc). Za normálních okolností, tedy pokud zrovna nefouká tajfun nebo není zemětřesení, visí těleso naprosto nehnutě a představa, že by se vůbec mohlo pohnout, se jeví zcela nereálně. Ale dostanete-li se k němu ve „správnou“ chvíli, je všechno jinak. Historicky dosud největší výkyv stabilizátoru způsobil 8. 8. 2015 tajfun Soudelor – neuvěřitelných 100 cm. Rozhodně se ale nebojte mrakodrap navštívit – říká se, že kdyby se měl zřítit i on, tak jedině ve chvíli, kdy už by v Tchaj-peji nestál jediný další dům.
Jiným technickým zázrakem jsou dva výtahy, které vozí návštěvníky z 5. do vyhlídkového 89. patra, jež je 382 m nad zemí. Zvládnou to za 37 vteřin, nejvyšší rychlost, které dosáhnou, je 1010 m/min. Jde o nejrychlejší osobní výtahy na světě zapsané pochopitelně v Guinnessově knize rekordů. Nic na tom nemění ani skutečnost, že dolů trvá cesta déle, celých 45 vteřin! Kabiny výtahů mají aerodynamický tvar, jsou vzduchotěsné a udržuje se v nich stálý atmosférický tlak, což zabraňuje poškození ušních bubínků cestujících. Ještě o dvě patra výše než vnitřní pozorovatelna s kruhovým rozhledem po celém městě je otevřená vyhlídka, která se ale zpřístupňuje jen občas za stabilního hezkého počasí (horní část mrakodrapu bývá často v mracích, někdy dokonce nejvyšší partie s anténami vykukuje nad mraky, které plují níže) a kam se už musí pěšky.
Jakkoli je Taipei 101 ikonickou a navíc vskutku nepřehlédnutelnou stavbou, tchajwanské hlavní město toho nabízí pochopitelně daleko víc. Z tradičních historických památek stojí za zmínku přinejmenším tři chrámy. O neustále velmi rušném chrámu Lungshan kombinujícím buddhismus s taoismem, který návštěvníkům nabízí poučení v angličtině třeba i o tom, jak správně používat tradiční věštební „kostky“ (dřevěné špalíčky ve tvaru půlměsíce s jednou stranou plochou a druhou vypouklou), se stručně zmiňujeme v článku o nejpopulárnějších tchajwanských božstvech. Maličký chrám Xiahai, kde se uctívá městský bůh, ale také Starý muž pod Měsícem, zaujme třeba tím, že před vchodem je volně k dispozici kanystr s požehnaným čajem. Nápoj se připravuje ze sušených červených datlí, sušené kustovnice a cukru, což jsou všechno velmi časté obětiny přinášené právě Dohazovači. Zdravý je údajně zejména pro ženy, ale všeobecně prý přispívá k tomu, aby byl člověk atraktivnější a brzy vstoupil do manželství. Atraktivní je ale taky poloha tohoto chrámu. Stojí v ulici Dihua, což byla jedna ze dvou hlavních ulic města v dobách japonské okupace. Dodnes si zachovala původní vzhled s nízkými, většinou jedno- až dvoupatrovými domy s podloubím, v jejichž přízemí jsou vesměs obchody prodávající hlavně potraviny, především sušené. Mezi nepřeberným množstvím sušeného ovoce, hub či krevet najdeme také zdejší mimořádně vyhlášenou pochoutku – wuyuzi, jikrami naplněné vaječníky cípalů hlavatých usušené na slunci a slisované v několika vrstvách do bločků ledvinovitého tvaru. Zhruba ve druhé a třetí prosincové dekádě táhnou každoročně hejna cípalů z Japonského moře do oblasti jihozápadně od Tchaj-wanu, kde se vytírají. Pro tchajwanské rybáře nastává zlatý čas. Lahůdku známou už v době holandské přítomnosti na ostrově milují rovněž v Japonsku, kde jí říkají karasumi, takže jikry jsou také vynikajícím vývozním artiklem. Místní znalci říkají, že na jednom cípalovi může rybář vydělat i 500 tchajwanských dolarů (asi 360 Kč). Není divu, protože prodejní cena balíčku o hmotnosti 600 g dosahuje v případě, že jde o jikry z ryb chycených v moři, v přepočtu více než 1700 Kč. U jiker pocházejících z ryb z akvakultury bývá cena asi o 10 % nižší.
Chrám Baoan ve čtvrti Datong byl oceněn organizací UNESCO za způsob, jakým v letech 1996–2003 proběhla jeho rekonstrukce. Hlavními barvami, které se při ní používaly, byly rezavá, zlatá a černá, což dává chrámu proslulému především svými malbami, ojedinělý vzhled. Zvláštní, protože obecně nepříliš často v takové pozici se nacházející, je i zdejší hlavní božstvo, Baosheng dadi neboli Velký císař chránící život. Původně lokální božstvo lidového náboženství v jižním Fujianu postupně proniklo i do taoismu a na Tchaj-wanu je to nejoblíbenější postava ze skupiny tzv. lékařských bohů. Jako obvykle byla jeho předobrazem historická postava, v tomto případě muž příjmením Wu, který žil na přelomu 10. a 11. stol. za vlády Severních Songů (Sungů) a vynikal lékařskými schopnostmi.
Japonské reminiscence má i čtvrť Ximending. V době japonské nadvlády to byla hlavní zábavní čtvrť města, kde bylo v té době mj. otevřeno první kino na Tchaj-wanu. Dnes je to nejoblíbenější čtvrť tchajpejské mládeže, která se sem chodí bavit a také nakupovat do trendy obchodů. Úzké ulice, z nichž některé jsou pěšími zónami, což je v Tchaj-peji rarita, označují kvůli snazší orientaci kromě jmen také písmena a ještě se od sebe liší barvou sloupů veřejného osvětlení. Řetězce světových značek, spousta neonů, hlasité hudby a chladných závanů klimatizace z otevřených dveří obchodů, stánky s ovocem i nudlemi, celkovým charakterem pořád tak trochu Japonsko. Ximending může v oblibě soupeřit i s moderní čtvrtí Xinyi, kde stojí rovněž Taipei 101 – a to už je co říct!
Pokud vám to pořád ještě nestačí, můžete se vydat do tržnice Nanmen, na některý z nočních trhů, do knihkupectví Eslite, jehož hlavní pobočka má otevřeno 24 hodin denně, do některého z četných muzeí, do zoologické zahrady nejen se spoustou zvířat ze všech kontinentů včetně pand a koalů, ale také s malou expozicí vzácných tchajwanských savců, případně si vyjet na výlet třeba na nedaleké severní pobřeží s proslaveným geoparkem Yeliu na stejnojmenném mysu, kde na vás čeká spousta bizarních skalních útvarů. Málokdo má tolik času, aby stihnul vidět byť i jen část toho, co tchajwanské hlavní město nabízí, a tak je potřeba pečlivě vybírat. Jisté je, že nikde nebudete zklamáni.
Další články z vydání o Tchaj-wanu naleznete zde