V jedinečné krajině Třeboňska se třpytí hladiny rybníků. Lesku jí ale dodává i historická Třeboň, ležící na břehu Světa. Měšťanské domy po obou stranách podlouhlého Masarykova náměstí okouzlují svými renesančními a barokními podloubími a malebnými štíty. Pocházejí většinou z druhé poloviny 16. stol., kdy Třeboň po ničivém požáru začala nabývat svou dnešní podobu.
Město i zámek se oděly do renesančního hávu a v okolí vznikaly rybníky, které dávaly lidem obživu a měnily krajinu. Postarali se o to tehdejší osvícení šlechtičtí podnikatelé, poslední Rožmberkové Vilém a Petr Vok s vydatnou pomocí regenta Jakuba Krčína, který s nebývalou pílí a vynalézavostí dobrého hospodáře zmnožoval jejich statky.
Domy na náměstí vyprávějí úžasné příběhy svých obyvatel. Například v čísle popisném 89 se zachovanými gotickými prvky a renesančními klenbami v přízemí žil rybníkář Štěpánek Netolický, jeden z Krčínových předchůdců. Z celého náměstí se právě tohoto domu nejméně dotkla přestavba po požáru v roce 1562. V současnosti v něm sídlí Centrum třeboňského rybníkářského dědictví. Jedním z prvních příkladů renesančního slohu ve městě je hotel Bílý koníček, doložený z roku 1544. V Ruthardovském domě na horní straně náměstí, pojmenovaném po třeboňském rybníkáři Mikuláši Ruthardovi z Malešova, předchůdci Krčína, sídlila původně radnice a ve sklepení pivovar. Nová radniční budova pochází z roku 1566. V 17. stol. k ní byla přistavěna masivní čtyřboká věž o výšce 31 m, dnes jedna z třeboňských dominant. Z jejího ochozu ve čtvrtém patře je krásný výhled na červené střechy historických domů s malebnými štíty i okolní nádhernou krajinu rybníků. I přilehlé ulice zdobí řada historických domů s honosnými štíty či sgrafitovou výzdobou. V Březanově ulici stojí renesanční dům se sgrafitovou fasádou, který dal vystavět Petr Vok z Rožmberka pro uložení rodinné knihovny, obrazárny a archivu. V jeho přízemí bydlel rožmberský archivář a historik Václav Březan. Historické autentičnosti dodává náměstí i desetiboká renesanční kašna z 16. stol. Vedlejší barokní mariánský sloup z konce 18. stol. je dílem českobudějovického kameníka Leopolda Hubera.
K historické Třeboni neodmyslitelně patří brány, vybudované ve 14.–16. stol. jako součást městského opevnění. Nejstarší Svinenskou v jižní části města historici zmiňují již ve 14. stol. Je ze všech bran také nejdelší a zdobí ji unikátní sgrafita. Hned za ní se nachází brána Novohradská, která vede na hráz rybníka Svět. Na východní straně střeží město Hradecká a na západní Budějovická brána z počátku 17. stol., přestavěná do nynější podoby o dvě století později.
Přes Budějovickou bránu vede tzv. Dlouhou chodbou zajímavé propojení zámku s augustiniánským klášterem. Ten pamatuje první Rožmberky, kteří se stali v roce 1366 majiteli třeboňského panství a zřídili klášter coby centrum kultury a vzdělanosti odpovídající významu jejich rodu. Nejstarší částí kláštera je křížová chodba s gotickými a barokními nástěnnými malbami. Gotickou kapli sv. Vincence nechal roku 1380 postavit Petr z Rožmberka původně jako soukromou rodovou kapli. Kostel sv. Jiljí a Panny Marie Královny při klášteře augustiniánů je bezesporu nejcennější třeboňskou církevní stavbou. Jeho zvláštností je dvojlodí s gotickou klenbou, kterou podpírají čtyři štíhlé sloupy stojící v podélné ose kostela.
Koncem 14. stol. byl kostel vyzdoben deskovými oltářními obrazy od tzv. Mistra třeboňského oltáře, dnes vystavenými v expozici starého umění Národní galerie v Praze. Patří k vrcholům středoevropského gotického umění. Dalším skvostem je opuková socha Panny Marie s Ježíškem známá jako Třeboňská Madona. Pochází z doby kolem roku 1400 a patří k nejkrásnějším výtvorům českého sochařství. Autorství se připisuje okruhu Mistra Krumlovské Madony…
Další články z vydání o Třeboňsku naleznete zde