Třeboňské rybníky nás okouzlí svým klidem, rozlohou, zrcadlením i tajemným životem pod hladinou, kam zpravidla nemůžeme nahlédnout. Očekáváme od nich, že nám poskytnou krásný a zdravý pobyt v přírodě, ale ani představa dobře upraveného kapra na talíři není špatná. Rybníky mají být podle našich představ posledními zbytky chráněné přírody se vzácnými, jinde už vyhubenými druhy rostlin a živočichů a zároveň i prosperujícími výkrmnami kaprů. Jako občané klademe na toto území zcela protichůdné požadavky.

Třeboňská pánev s rozlohou 1360 km² je více jak z poloviny chráněnou krajinnou oblastí. Její rybníky a mokřady jsou zároveň chráněny Ramsarskou úmluvou, v rámci evropského programu NATURA 2000 zde vyla vyhlášena Ptačí oblast Třeboňsko a také Biosférická rezervace UNESCO. Nejvzácnější lokality, k nimž patří i některé rybníky, ba celé rybniční soustavy, jsou zároveň přírodními rezervacemi či přírodními památkami. Těžko si představit více chráněnou přírodu.

Za jedno z nejcennějších chráněných území Třeboňska je považována Nadějská rybniční soustava, 13 rybníků mezi obcemi Klec a Frahelž. Leží po obou stranách silnice z Klece do Hamru a procházka po jejich hrázích je krásným a někdy i vzrušujícím zážitkem, když například v pozdním jaru sledujeme na jednom z rybníků hned několik párů roháčů, jak v bezpečí, uprostřed hladiny, vyvádějí své neklidné, poskakující potomky. Na jiném z rybníků vyhnízdily labutě a jejich nahnědlá mláďata ještě nedorostla krásy svých rodičů.

Na dalším z rybníků však něco nehraje. Nejsou tu ty obvyklé šňůrky pěti až deseti kachňátek následujících svou mámu. Jsou tu jen kachňata. Stovky, snad i tisíce. Osud těchto polodivokých kachen z umělých líhní se naplní na podzim, kd…

Další články z vydání o Třeboňsku naleznete zde