Turku, dnes páté nejlidnatější město Finska, bylo v minulosti po řadu století městem největším a také, i když po většinu doby neoficiálně, hlavním. Leží nedaleko Švédska, takže pro švédské panovníky, kteří Finsko několik století ovládali, byla jeho poloha praktická. To se však zřejmě nelíbilo ruskému caru Alexandru I., který získal Finsko ve válce proti Švédsku v roce 1809. Proto přestěhoval roku 1812 vládní úřady do Helsinek, aby je měl nedaleko, pod dozorem Petrohradu. Dodnes je v Turku početná švédská menšina, kolem pěti procent zdejších obyvatel uvádí švédštinu jako svoji mateřštinu.

Turku je na svoji historickou úlohu pyšné. Jde o nejstarší finské město, založené již ve 13. stol. Snad právě proto se zde od roku 1996 vždy čtyři dny na přelomu června a července, od čtvrtka do neděle, koná pravidelně Středověký trh. Název je poněkud zkreslující, neboť vlastní událost vracející se do atmosféry 15. stol. má daleko širší záběr. Dnes jde o jednu z největších atrakcí ve Finsku, která každoročně přiláká přes 100 000 návštěvníků.

Hlavní náměstí je obklopené stánky, kde kováři kovají, tesaři tesají, tkalci tkají, hrnčíři vyrábějí keramiku, bednáři zase sudy. Můžete ochutnat syrečky i pivo vařené podle středověkých zvyklostí. Bezpočet hospod pod širým nebem nabízí pochoutky, které jste nikdy v životě nespatřili. Na stáncích je spousta rukodělných výrobků. U některých ani nevíte, k čemu slouží.

Kolem stovky profesionálních i amatérských herců se pohybuje v davu návštěvníků a předvádí scénky ze života středověké společnosti. A tak můžete spatřit medvědáře s medvědem na řetězu, chlapíka, který táhne kárku, hlouček žen, jež se hlasitě hádají. Občas projede rytíř na koni v plné zbroji, jindy projde rolník s nářadím směřující na pole. Kousek stranou vede kat vězně odsouzeného na popravu. Ten za sebou táhne dvoukolák, přes hlavu má pytel. Uprostřed náměstí se na zemi svíjí v porodních bolestech dívka, až kolem ní víří prach. Kvílivý nářek je tak naturalistický, že některé slabé povahy, samozřejmě muži, se od scény odvracejí. A vida! Náhle vytahuje porodní bába zpod sukně novorozence a dívce mizí břicho. Dítě je z plastu, scéna však působivá. Středověk byl plný pranic, bojů a válek. Mnoho lidí je ozbrojeno, do klání se pouštějí rytíři, ale i obyčejní vesničané, kteří bojují holemi, sekyrami, cepy a dalšími podomácku vyrobenými nástroji. Kromě postav ve šviháckých oblecích nechybějí ani nuzáci opírající se o hole, kteří vypadají, že mají smrt na jazyku.

Herci pohybující se v davu se snaží do svých scének zapojit i návštěvníky. Vzniká tak bujará atmosféra, v níž máte pocit, že nejste jenom diváci, ale nějakým kouzlem jste se přenesli přímo do středověku. Jeden návštěvník, který se nechal přemluvit, že o něho budou pečovat lazebnice v tradiční finské sauně, asi netušil, že skončí na náměstí úplně nahý. Scénu bral s humorem. Zjevně mu nevadilo, že pohledné děvy se oblékly a nalíčily tak, že vypadaly jako povětrné, již značně opotřebované ženštiny!

I o děti je zde postaráno. Mají zde svůj koutek, kde si mohou vyzkoušet hry se středověkými hračkami.

Přiznám se, že Středověký trh jsme navštívili náhodou. Netušili jsme, že něco takového v Turku existuje. O to víc jsme byli překvapeni spontánní atmosférou, obrovským smyslem pro humor, náměstím nabitým emocemi. Kde se zrodilo klišé, že Seveřané jsou lidé uzavření, chladní, bez smyslu pro humor? Středověký trh v Turku tento rozšířený názor rozbíjí na padrť!

Další články z vydání o Finsku zde