Tvrz Hanička
Hanička, něžné ženské jméno… Ale také jméno jedné z nejznámějších dělostřeleckých tvrzí s šesti bojovými objekty, patřící do systému opevnění budovaného od 30. let minulého století v našich pohraničních horách jako součást obranného valu proti rozpínavosti nacistického Německa.
Své jméno dostala Hanička po nedaleké osadě, která je dnes součástí Rokytnice v Orlických horách. Československo cítilo ve 30. letech 20. stol. velké ohrožení, nejen kvůli snahám německého obyvatelstva, které usilovalo o připojení pohraničního území k Německé říši. Zrodil se smělý plán, jak pomoci obraně země. Pevnostní linie se měla táhnout od Odry po Labe, podél hranice více než 1500 km dlouhé. Nepoměrně menší Československo totiž nemohlo Německu odolávat ani při všeobecné mobilizaci. Protáhlý tvar republiky byl pro obranu země velmi nevýhodný, zvláště při útoku ze severu. Proto byla zvolena cesta vybudovat linii železobetonových opevnění po vzoru francouzské Maginotovy linie. Velení armády se tak chtělo bránit do příchodu spojenců. Menší pěchotní sruby se v ní kombinovaly s 15 tvrzemi na nejexponovanějších místech obrany. V době podpisu mnichovské dohody na podzim 1938 bylo těchto tvrzí hotovo pouze pět, mezi nimi právě také Hanička. Dokončena byla 30. září 1938. O deset dní později byla, vojensky ještě ne plně vybavena, bez boje předána zástupcům wehrmachtu…
Při pohledu na Anenský vrch, vypínající se do výšky 991 m n. m., musí asi každého napadnout, jak veliká to musela být dřina, budovat tyto monumentální stavby. Zajímavostí určitě je, že na stavbu jednotlivých součástí opevnění byla vypisována soutěž, které se účastnila řada firem. Ve hře o stavbu Haničky bylo více než 22 milionů korun. Vyhrála stavební firma ing. Bedřicha Hlavy, a co je možná ještě překvapivější, zadávací podmínku, aby Hanička byla hotova za 24 měsíců, dodržela téměř na den přesně. Tenkrát se zjevně stavělo podle smlouvy a stačilo na to necelých šest stovek dělníků. Nutno dodat, že náročná práce měla také své oběti a raněné, ale přece se tvrz, a také s ní zároveň budované samostatné pěchotní sruby, podařilo armádě předat včas…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Orlické hory a Podorlicko