Z pískovcových skal vystupují reliéfy lidí a zvířat v monumentálních biblických scénách, které působí jako snové zjevení. Ve vlhkém stínu vzrostlých stromů, pod pokrývkou z mechů, lišejníků a zelených kapradin vedou už téměř 300 let zápas o svou existenci. Dech zmaru na nás dýchne ze skalní kašny obklopené už jen torzy lidských postav a loveckých psů, jsou tu prázdné jeskyně a sotva znatelné sedátko s otevřenou knihou. Sochy se objevují náhle mezi stromy a opět za nimi mizí, jinde zase leží až u samé cesty, jako třeba jediná ženská postava, spící Máří Magdaléna, která má své krásné nohy amputovány koly povozů, co odtud před více než dvěma stoletími odvážely lomový kámen. Pobyt v Novém lese zaručuje emocionálně silný zážitek – jako bychom byli i my na chvíli vtaženi do ponurého tance smrti, který krouží mezi stromy. Celý tento komplex se začal rodit záhy poté, co hrabě Špork koupil v roce 1717 od města Dvůr Králové les o rozloze kolem 70 ha, v němž vystupovaly ze svahu odkryté pískovcové skály. Od chvíle, kdy pozemek připojil ke svému panství, začal se nazývat Nový les. Geniální nápad tesat sochy do rostlé skály prý dostal Špork až v roce 1723 a Matyáše Brauna zřejmě tento nápad oslnil…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 3/2015