Ztracená hora Mont Perdu (španělsky Monte Perdido, 3355 m) vypadá opravdu nedostupně – zejména z francouzské strany, kde na cestě k ní leží zdánlivě nepřekonatelné cirky Gavarnie a Estaube. Mohutný vápencový masiv této hory se nachází ve Španělsku, ale mezistátní hranice v nádherných, ale také divokých a k lidem často krutých Pyrenejích máloco znamenala. Lidský život, měl-li vytrvat, musel se tu odpradávna řídit jinými pravidly – spolupracuj, pomáhej si. Bylo jasné, že stáda při pravidelném jarním a podzimním putování mezi chlévy a horskými pastvinami musela projít tudy a tudy, dojít tam a tam. A na lidech, kterým ta půda patřila, bylo, aby se domluvili. Ve vlastním zájmu. Nebyli tu žádní soukromí vlastníci, půda patřila obcím. Jejich dohody platily – bez ohledu na hranice.
Zdejší krajina, na pohled dramatická, s nádhernými horskými vrcholy a obřími kary, nese také nezaměnitelnou pečeť trvalého lidského užívání, šetrného a vskutku rozumného. A proto byla v roce 1997 (s malým rozšířením o dva roky později) na seznam Světového dědictví zapsána přeshraniční památka „Pyreneje–Mont Perdu“. Jak ve zdůvodnění svého návrhu na zápis napsala nevládní organizace ICOMOS (Mezinárodní rada pro památky a sídla): „Oblast Pyreneje–Mont Perdu na hranicích Francie a Španělska je vynikající kulturní krajinou, jež kombinuje scénickou krásu se socio-ekonomickou strukturou, která má své kořeny v minulosti a dokumentuje horský způsob života, jenž kdekoli jinde v Evropě téměř vymizel.“
Asi dvě třetiny oblasti o celkové rozloze něco málo přes 300 km2 leží ve Španělsku, třetina ve Francii. Nejsou zde žádná trvalá lidská sídla, pouze letní obydlí pastevců – s výjimkou těch, které slouží jako chaty pro horské turisty a horolezce, se tyto stavby využívají pouze ke svému původnímu účelu. Nutno zdůraznit, že turistická infrastruktura je tady velmi střídmá, což je samozřejmě jen dobře. Lepší zázemí najdou turisté až vně hranic oblasti. Na francouzské straně patří k nejznámějším místům obec Gavarnie, jež byla vyhledávaným centrem řady umělců období romantismu už v první polovině 19. století. Kolem ní (mimo chráněnou oblast) jsou vybudována i lyžařská zařízení. V létě je zase Gavarnie vyhledávaným východištěm pro túry do „přírodního Kolosea“, jak nazval úchvatný ledovcový kotel Cirque de Gavarnie Victor Hugo, případně dál až k Rolandově bráně (Brèche de Roland), impozantní skalní průrvě, jež leží ve výšce 2804 m přímo na francouzsko-španělské hranici. Kromě toho je Gavarnie také správným místem k připomenutí památky hraběte Henryho Russella, jenž má u vjezdu do obce svou sochu. První průkopník horské turistiky a horolezectví v Pyrenejích uskutečnil od roku 1861 více než 30 prvovýstupů, mj. i na některé vrcholy patřící do oblasti Mont Perdu.