Svatopetrským náměstím zní slavnostní hudba. Papež Benedikt XVI. celý v bílém přijíždí v otevřeném autě. Bílý vůz provází po obou stranách několik osobních strážců v černých oblecích a se sluchátky v uších, kteří se ostražitě rozhlížejí kolem sebe. Papež projíždí mezi poutníky a zdraví je, lidé vstávají ze židlí a mávají mu.
Přijeli z celého světa, generální audience na Svatopetrském náměstí v Římě je nejpřístupnější možností, jak Svatého otce spatřit na vlastní oči. V případě šťastně zvoleného místa dokonce z několika metrů. Židle jsou rozestavěny v řadách po celém náměstí. Poutníci přijíždějí obvykle ve skupinách s vlajkami, v národních krojích, k vidění jsou Tyroláci, také polští skauti, ale i Australané v tričkách a slaměných kloboucích. Do vzdálenějších řad je vstup zcela volný, do prostoru v přední části náměstí, blízko pódia, na kterém je připraveno křeslo pro Svatého otce, jsou nutné vstupenky, o něž se žádá většinou formou dopisu prefektura papežského domu.
Papamobil přijíždí až k pódiu, po jehož stranách stojí vojáci švýcarské gardy. Slabý větřík si pohrává s červenými chocholy na jejich přilbách, v rukou drží halapartny. Papež usedá do křesla, pronáší promluvu o svaté Matyldě z Hackebornu, která žila ve 13. stol., a ceremoniář představuje skupiny poutníků, které se generální audience účastní. Většina z nich o sobě dává hlasitě vědět výkřiky, skandováním i zpěvem. V několika jazycích pak papež poutníkům žehná. „Včera jsme oslavili patrona české církve, mučedníka svatého Václava. Zůstaňte vždy věrní duchovnímu odkazu tohoto velikána dějin vaší vlasti. Srdečně vám žehnám. Chvála Kristu,“ pronáší Benedikt XVI. v češtině.
Na závěr generální audience papež přijímá zástupce poutníků na pódiu pod baldachýnem. Stojí za sebou a čekají, až na ně přijde řada. Jakmile se dostanou ke Svatému otci a pozdraví se, obklopeni vatikánskými hodnostáři spolu chvilku hovoří. „Je to samozřejmě naprosto neobvyklá situace stát z očí do očí papeži. Vnitřní jistota se v tu chvíli trochu ztrácí,“ přiznává Bohumil Starý, kapitán fotbalového týmu ministerstva zahraničních věcí, jenž přijel do Říma sehrát utkání s hráči Vatikánu.
Za poutníky z celého světa přichází papež na Svatopetrské náměstí v Římě každou středu. V létě, kdy většinou pobývá v Castel Gandolfu, se audience odehrávají na nádvoří jeho tamního paláce.
Urbi et Orbi
Na Velikonoce se do Říma sjíždějí tisíce a tisíce poutníků z celého světa, aby s nadšením oslavili největší křesťanské svátky v roce. Na Zelený čtvrtek celebruje papež nejprve dopolední mši svatou ve vatikánské bazilice. Starobylý obřad doprovází obnova kněžských slibů a posvěcení olejů. Večer přichází čas slavné bohoslužby na památku poslední večeře Páně v bazilice sv. Jana v Lateránu. Při této slavnosti umývá papež nohy dvanácti vybraným kněžím, podobně jako Kristus myl nohy svým učedníkům. Za chvalozpěvu Gloria se rozezní zvony, které potom utichnou až do obřadů Velké noci. Stejně tak zvony umlkají ve všech křesťanských chrámech po celém světě, říká se, že odlétají do Říma pro požehnání Svatého otce.
Velkopáteční obřady, připomínka Kristova utrpení, začínají odpoledne v bazilice sv. Petra. Velkopáteční liturgie si zachovala svou prastarou formu pocházející z dob prvních křesťanských bohoslužeb. Lidé jsou pozváni, aby uctili kříž, symbol božího milosrdenství. Následuje ještě přijímání věřících, jež potom papež propouští modlitbou se vztaženýma rukama. Po setmění se vydá průvod v čele se Svatým otcem na křížovou cestu, která vede z římského Kolosea na svahy Palatinu a provází ji čtení z Bible, modlitby, meditace a písně.
Velikonoční vigilie ve Vatikánu začínají na Bílou sobotu po setmění svěcením ohně. Slavnost světla je také jeden z nejstarších obřadů, známý již z apoštolské doby. Od požehnaného ohně se zapaluje velikonoční svíce neboli paškál. Papež ji drží v ruce a vchází do Svatopetrského dómu s trojím zavoláním: Světlo Kristovo. Pak se rozzáří celý chrám a začne bohoslužba slova, složená většinou ze starozákonních čtení, žalmů a modliteb. Na Boží hod velikonoční celebruje Svatý otec slavnostní bohoslužbu dopoledne na zaplněném Svatopetrském náměstí, vyzdobeném bílými a žlutými květinami. Po skončení mše zdraví papež všechny přítomné poutníky i křesťany na celém světě v desítkách jazyků a nakonec udělí tradiční požehnání Urbi et Orbi. Obřad se vysílá do celého světa přímým televizním přenosem.
Z hlavního balkonu Svatopetrské baziliky uděluje papež požehnání Urbi et Orbi, tedy Městu (Římu) a světu ještě na Boží hod vánoční, při obřadu papežské inaugurace a některých jiných výjimečných příležitostech.
Habemus papam
Papežova smrt je pro kardinály z celého světa signálem, aby se vydali do Říma zvolit jeho nástupce. Druhý lyonský koncil přijal v roce 1274 zásadu, že se volba odehrává v přísné odloučenosti od vnějšího světa, v konkláve. Jméno tomuto uzavřenému volebnímu setkání dala volba Řehoře X., vůbec nejdelší v dějinách papežství. Když se ve Viterbu volební shromáždění 17 kardinálů nemohlo více než rok shodnout na požadované dvoutřetinové většině ani pro jednoho z kandidátů, viterbští měšťané kardinály uzavřeli v jednací budově na klíč, italsky con chiave, latinsky cum clave neboli conclave, a dokonce jim odkryli střechu, takže trpěli nepřízní počasí. Pod tímto nátlakem konečně zvolili novým papežem Řehoře X., jenž pak vydal dekret s pravidly pro jednání konkláve.
Volba se odehrává v Sixtinské kapli, kde na celý proces dohlíží kardinál známý jako camerlengo neboli kardinál-komorník. Bezpečnostní experti prostory pečlivě zkontrolují, aby vyloučili možnost tajných mikrofonů nebo kamer. Po zahájení konkláve kardinálové jedí, hlasují a spí v uzavřeném prostoru. Jakýkoli kontakt s vnějším světem je s výjimkou naléhavé lékařské pomoci zakázán. Odstraněny jsou televizní a rozhlasové přijímače, dovnitř se nesmí dostat žádné noviny nebo časopisy, zakázané jsou také mobilní telefony. Konkláve se mohou zúčastnit jen dva lékaři, kněží-zpovědníci a lidé, kteří zajišťují úklid. Všichni musí přísahat, že na věky zachovají tajemství.
Pavel VI. změnil v roce 1970 podobu papežské volby tím, že z ní vyloučil kardinály starší osmdesáti let. Věkovou hranici potvrdil Jan Pavel II., jenž stanovil, že maximální počet voličů nesmí překročit 120. Do Sixtinské kaple odcházejí po ranní mši v procesí, složí přísahu mlčenlivosti a volba začíná. Odpoledne prvního dne mají jediný hlasovací lístek, na který napíší jméno svého kandidáta a papír dvakrát přeloží. Odnesou ho pak k oltáři, kde nahlas prohlásí: „Před Pánem Ježíšem, který bude mým soudcem, prohlašuji, že svůj hlas dávám tomu, o kom si před Bohem myslím, že by měl být zvolen.“ Hlasovací lístek položí na tácek a překlopí ho do kalicha. Po sečtení lístků jeden ze sčitatelů zvolá jména kardinálů, kteří získali hlasy. Jehlicí každý lístek propíchne a všechny navlékne na jedinou nit. Hlasovací lístky jsou spáleny v kamínkách, do kterých se přidává vlhká sláma, aby vznikl tmavý dým, který ohlašuje vnějšímu světu neúspěšnou volbu.
Od druhého dne mají volitelé ráno a odpoledne po dvou lístcích a volba se opakuje do té doby, než jeden kandidát získá potřebnou dvoutřetinovou většinu. Pokud procedura uvízne po několika dnech, tedy přibližně třiceti kolech volby na mrtvém bodě, mohou kardinálové rozhodnout o změně pravidel, takže ke zvolení postačí nadpoloviční většina hlasů. Jakmile někdo dosáhne potřebné většiny, dostává otázku, zda úřad papeže přijímá. Pokud souhlasí, kardinál-komorník se ho zeptá, jaké jméno si přeje užívat. Když si nový papež jméno zvolí, vzdají mu ostatní kardinálové hold a slíbí poslušnost.
Vnějšímu světu oznámí zvolení papeže dým z komína na střeše Sixtinské kaple, jehož barva se změní na bílou. Z balkonu baziliky svatého Petra pak zazní tradiční latinská formule Annuntio vobis gaudium magnum, habemus papam! Oznamuji vám radostnou zprávu, máme papeže! Nově zvolený Svatý otec promluví z balkonu a udělí tradiční požehnání Urbi et Orbi. Nový pontifikát začíná.
Další články z vydání o Vatikánu zde