Vatikánská hvězdárna, Specola Vaticana, jejíž ústředí dnes sídlí v Castel Gandolfo, je zosobněním zájmu církve o astronomii, který trvá už více než 400 let.
Když katolíci ve čtvrtek 4. října roku 1582 oslavili svátek sv. Františka a otočili list kalendáře, měli na něm pátek 15. Vynechali deset dnů. Úprava vešla do dějin jako gregoriánská reforma, protože ji vyhlásil papež Řehoř XIII., jenž tak ukončil dlouholeté tahanice o to, zda se kalendář má či nemá přizpůsobit astronomickým skutečnostem. Papežská bula Inter gravissimas vydaná 24. února 1582 také stanovila, že každý rok dělitelný beze zbytku čtyřmi je přestupný, jako u juliánského kalendáře, poslední rok století je ale přestupný jen tehdy, když je zároveň beze zbytku dělitelný číslem 400. Nový kalendář se okamžitě ujal v Itálii, Polsku, Španělsku a Portugalsku, na konci roku k němu přistoupila Francie, v českých zemích byla gregoriánská reforma přijata v roce 1584, v Anglie v roce 1752, v Rusku až v roce 1918. Původní návrh vypracoval italský astronom Aloysius Lilius. Papežská komise pro reformu kalendáře ho rozpracovala a její člen Christopher Clavius posléze vydal objemnou knihu, v níž nový kalendář včetně poměrně složitého výpočtu data Velikonoc vysvětloval. Řehoř XIII. dal tehdy ve Vatikáně vybudovat 73 m vysokou pozorovací stanici nazvanou Věž větrů, v níž měřením dopadajících paprsků Slunce na vyznačenou poledníkovou čáru a body rovnodennosti byla zjištěna odchylka dosavadního juliánského datování od skutečné délky roku a podle tohoto údaje byla vypočítána nutná změna.
Od té doby někteří papežové astronomický výzkum podporovali a v 18.–19. stol. nechali založit celkem tři hvězdárny – nejprve vznikla hvězdárna v Římské koleji (univerzita založená původně jako škola humanitních studií a křesťanské doktríny Ignácem z Loyoly a bohatě podporovaná Řehořem XIII.), pak Specola Vaticana ve Věži větrů a nakonec hvězdárna na Kapitolu. V první uvedené se proslavil zvláště Angelo Secchi, který byl ve 2. pol. 19. stol. téměř 30 let jejím ředitelem. Stal se zakladatelem pozorovací astrofyziky a jako první klasifikoval hvězdy podle jejich spektra. V roce 1891 pak papež Lev XIII. Vatikánskou observatoř (Specola Vaticana) formálně znovuzaložil a umístil ji do svahu za svatopetrskou baziliku. Observatoř se rychle zařadila k respektovaným astronomickým institucím ve světě. Mimo jiné se zapojila do významného programu mapování oblohy. Ve 30. letech minulého století ale začalo stále větší světelné znečištění pozorování z Vatikánu znemožňovat. Observatoř se proto přestěhovala do papežovy letní rezidence v Castel Gandolfo asi 30 km jihovýchodně od Říma. Světlo z rozrůstající se italské metropole však brzy dosáhlo i tam, a tak astronomové hledali vhodnější místo pro svou práci.
V 70. letech navázala Specola Vaticana díky svému tehdejšímu řediteli, jímž byl rodilý Američan, jezuita a astronom George V. Coyne, spolupráci se Stewardovou observatoří Arizonské univerzity v Tucsonu (USA). Zrodila se myšlenka vybudovat novou hvězdárnu v ideálním astronomickém prostředí v Arizoně. Zásluhou amerických katolíků vznikla Nadace Vatikánské observatoře, jež financovala stavbu zařízení na vrcholu Grahamovy hory asi 160 km od Tucsonu ve výšce 3230 m n. m. Budování moderního výzkumného centra zbrzdilo letité kuriózní soudní projednávání stížnosti místních ekologických aktivistů, podle nichž obří kopule neblaze zapůsobí na tamější veverky. Unikátní vatikánský dalekohled VATT (Vatican Advanced Technology Telescope) vynikající zejména svou zcela výjimečnou světelností proto začal fungovat až v roce 1995. Jde o první dalekohled, jehož zrcadlo o průměru 1,8 m bylo vyrobeno novou technologií odlévání v rotující peci. Metodu vynalezl arizonský astronomický optik Roger Angel. Spočívá v tom, že se sklářská pec po roztavení skloviny při teplotě 1180 °C otáčí rychlostí sedmi obrátek za vteřinu, přičemž odstředivá síla hmotu zformuje do parabolického tvaru, který mají astronomická zrcadla mít.
Pracovníci observatoře se zabývají pozorovací astronomií, astrofyzikou, kosmologií i čistou matematikou. I když se vědecký program přemístil do Arizony, z Castel Gandolfo astronomové neodešli. Zpracovávají zde výsledky pozorování, Vatikánská observatoř tu má své vedení, pořádá kongresy a především letní školy pro vysokoškolské studenty bez ohledu na jejich náboženskou příslušnost. Spravuje také sbírku několika stovek meteoritů. Knihovna Vatikánské observatoře v Castel Gandolfo obsahuje přes 22 000 svazků, mezi nimiž jsou i vzácná díla Koperníka, Galilea, Newtona a Keplera. Astronomové mohou stále využívat dalekohledy umístěné v kopulích na papežském paláci, sídlo Vatikánské observatoře se ale před třemi lety v souvislosti s rekonstrukcí rezidence přemístilo do nových, lépe vyhovujících prostor na jižním konci papežského panství Castel Gandolfo.
Další články z vydání o Vatikánu zde