Přírodní park Sa Dragonera

V blízkosti západního pobřeží Mallorky leží ostrov Sa Dragonera. Turistické loďky či vodní taxíky vás tam z městečka Sant Elm přepraví během několika minut.

Člověk by oněch 700 metrů mohl doplavat sám a ušetřit si deset euro, napadá mě trochu hloupě, a přitom v duchu závidím kapitánovi a majiteli v jedné osobě tak pěknou a lukrativní práci. Je polovina března, sezona ještě zdaleka nezačala, přesto je loďka plná. Těsně před připlutím kapitánův pomocník všechny obchází a ptá se, kdy se chtějí vracet. Poslední možný návrat toho dne bude o půl čtvrté. Je jasné, že náš plán projít si všechny zpřístupněné trasy budu muset upravit, i když ostrov má na šířku pouhý kilometr a na délku čtyři. Vybrat si tak můžeme mezi výstupem k majáku Vell Na Pòpia ve středozápadní části ostrova a procházkami podél východního pobřeží – k majáku na jižním mysu Cap de Llebeig či k dalšímu majáku na severním cípu ostrova. Vedena logikou, že z výšky toho uvidíme víc, dávám přednost první trase.

Přírodní park Sa Dragonera, který tvoří stejnojmenný ostrov spolu s dalšími dvěma miniostrůvky, Es Pantaleu a Na Mitjana, je geologicky považován za pokračování pohoří Tramuntana. V minulosti byl i přes značně nepříznivé podmínky využíván k zemědělství, ale vzhledem k jeho strategické pozici z něj více vytěžili korzáři, pir…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Mallorca