Návštěva Vatikánu coby nejmenšího státu na světě je sama o sobě zajímavým turistickým zážitkem. Pro numismatiky a filatelisty ale nabízí ještě „přidanou hodnotu“ – vlastní mince a poštovní známky. Za jejich vydávání zodpovídá zvláštní Filatelistický a numismatický úřad.
Emisní právo získal Vatikán na základě Lateránské smlouvy podepsané v únoru 1929 a záhy ho začal hojně využívat. Až do zavedení eura byla zdejší měnou vatikánská lira, která byla v paritě s lirou italskou. Nadále však ve Vatikánu obíhaly italské bankovky a mince, byť Vatikán razil každoročně i své mince v nejrůznějších nominálních hodnotách. Vlastní bankovky však nikdy netisknul, a to ani v době nedostatku oběžných mincí v 70. letech minulého století. Vatikán se zřejmě poučil z velmi rozsáhlé emisní činnosti svých předchůdců, Papežského státu a Římské republiky, které na přelomu 18. a 19. stol. zahltily Itálii svými papírovými penězi. Proto ve Vatikánu vždy platily výhradně italské bankovky.
Všechny vatikánské mince měly nejprve na líci papežský znak s tiárou a na rubu náboženský motiv. Mince v hodnotách 5, 10, 20 a 50 centisimi, 1 a 2 liry byly raženy z obecných kovů, mince v hodnotě 5 a 10 lir se až do roku 1947 razily ze stříbra. Tehdy byla provedena v Itálii měnová reforma a mincí s nejnižší hodnotou se stala 1 lira. Též došlo k výměně znaku za portrét papeže a změně parametrů mincí tak, aby odpovídaly novým italským lirám. Vatikán razil své oběžné mince zásadně v sadách a jejich prodej sběratelům znamenal vedle prodeje poštovních známek důležitý příjem státního rozpočtu.
Zpočátku se jednotlivé nominály lišily jen rokem vlády papeže. V 60. letech byly poprvé pro každý rok vydávány mince s jinými náměty. S touto praxí se skončilo v roce 1970, ale byla znovu obnovena po roce 1979 za pontifikátu Jana Pavla II., kdy se také přestaly razit mince o nominální hodnotě nižší než 10 lir. Zvláštností jsou mince s nápisem sede vacante (prázdný stolec), vydávané vždy v mezidobí mezi úmrtím starého a zvolením nového papeže.
První pamětní mince (pokud nepovažujeme za pamětní vlastně všechny vatikánské mince, neboť i u výše uvedených oběžných mincí je jejich funkce oběživa více než sporná) v hodnotě 500 lir razil Vatikán již v roce 1962 na počest druhého vatikánského ekumenického koncilu. Další stříbrné pamětní mince v hodnotě 1000 lir se začaly razit až v roce 1978 pro papeže Jana Pavla I., který vládl jen několik měsíců. Za papeže Jana Pavla II. se pamětní mince razily poprvé v roce 1983 ke Svatému roku a pro sady byly určeny jen bimetalové mince. Náměty pamětních mincí byly věnovány převážně postavám z bible, ale bylo připomenuto i objevení Ameriky, světový mír či mezinárodní rok žen. Stříbrné pamětní mince v hodnotě 10 000 lir se začaly razit v roce 1995 a o dva roky později první zlaté pamětní mince v hodnotách 50 a 100 tisíc lir. Jejich náměty jsou výhradně náboženské. K připomenutí milénia, resp. dvoutisícího výročí narození Ježíše Krista, vydal Vatikán dvě mince v hodnotě 2000 lir. Do přechodu na euro vydal Vatikán celkem 340 různých typů mincí, z nichž pouze 48 bylo raženo do roku 1951, kdy byl zaveden nový mincovní standard.
Po zavedení eura v roce 2002 se staly vatikánské mince velmi hledané, přestože se emisní politika země musela přizpůsobit pravidlům v eurozóně a mince byly vlastně každý rok stejné. Na líci mají jednotné vyobrazení nominálů a na rubu stejný portrét papeže – s výjimkou roku 2005, kdy byla vydána zvláštní sada s nápisem „sede vacante“. Celkový počet vyrobených sad v jednotlivých ročnících byl pro neustále rostoucí obec sběratelů euromincí z celého světa zcela nedostatečný. Zhruba 80 000 sad bylo vyprodáno za emisní cenu během jednoho dne a ve Vatikánu se na ně stály dlouhé fronty i přes noc. Každý zájemce stejně mohl dostat jen jednu sadu, popřípadě si stoupnout znovu do fronty. Do machinací s distribucí vatikánských euromincí byla údajně zapletena i švýcarská garda. Po smrti papeže Jana Pavla II. bylo vyměněno celé vedení Filatelistického a numismatického úřadu a služby sběratelům se zlepšily. Přesto dostávala Evropská centrální banka četné stížnosti, že platné vatikánské mince nelze získat za nominální hodnotu. Proto se od letošního roku začalo s ražbou vybraného nominálu skutečně pro oběh a tyto mince se pak také prodávají sběratelům ve speciálním obalu velikosti kreditní karty jako tzv. coincard. Vatikán využívá práva vydávat každý rok pamětní mince v hodnotě 2 euro pro oběh a kromě toho další sběratelské mince ze stříbra v hodnotách 5 a 10 euro a ze zlata v hodnotách 20 a 50 euro. Jejich emisní cena je však několikanásobně vyšší.
První vatikánské poštovní známky spatřily světlo světa 1. srpna 1929. V období „sede vacante“ se vydává speciální známka jako výraz zármutku a úcty k zesnulému papeži, která však platí pouze do zvolení nového papeže. I dnes se většina známek vydává v počtu pouhých 300 až 500 tisíc, takže jde o cenné sběratelské kousky. Zajímavostí také je, že vatikánské známky neplatí na území Itálie a naopak. Zásilka ofrankovaná vatikánskými známky tedy musí být podána k poštovní přepravě na území tohoto státu.
Celosvětový zájem o vatikánské mince a známky vyústil v roce 2007 v otevření speciálního Filatelistického a numismatického muzea, které je součástí Vatikánských muzeí a představuje kompletní vatikánskou produkci.
Další články z vydání o Vatikánu zde