Co se týká vulkanismu v Řecku, mohlo by se zdát, že bůh ohně Héfaistos na rodnou hroudu zanevřel, svou živnost tam ukončil a přestěhoval se do sousední Itálie, kde coby Vulcanus dodnes pracuje v kovárně pod Etnou. Tohle přirovnání s kulhavým bohem ale samo trochu kulhá – vhodnější by asi bylo hovořit o pozastaveném podnikání, protože oheň v řeckém podzemí nikdy úplně nevyhasl a v budoucnu se zase znovu pořádně rozhoří. Zdali to bude za pár roků anebo za několik set či tisíc let, není možné říci. Skutky bohů a vulkanické procesy jakbysmet jsou pro nás stále ještě hodně nepředvídatelné.
Řecko leží na okraji starého kontinentu, v jedné z tektonicky nejsložitějších a nejméně stabilních oblastí Evropy, v oblasti, kde vulkanismus a častá zemětřesení jsou bezprostřední reakcí na podsouvání africké litosférické desky pod desku evropskou. Během třetihor se sopečná činnost podílela na utváření reliéfu v různých místech řecké pevniny, ale zasloužila se například i o vznik ostrovů Patmos v Dodekanésách, anebo Limnos a Agios Efstratios v severní části Egejského moře. Ve čtvrtohorách se projevovala především v tzv. jihoegejském sopečném oblouku, který probíhá od Saronského zálivu přes nejjižnější ostrovy Kyklad k ostrovu Kós u tureckého pobřeží. Nejviditelněji přitom o sobě dala vědět ve čtyřech lokalitách: na poloostrově Methana v Argolidě a na ostrovech Mílos, Santorini a Nisyros. Všechna jmenovaná místa patří bez debaty k tomu nejzajímavějšímu, co lze v Řecku vidět.
Poloostrov Methana vybíhající do Saronského zálivu přímo proti Aténám je spíš ostrovem než poloostrovem – s peloponéským pobřežím jej spojuje jen velice úzká šíje. Tento kopcovitý zelený kousek země vděčí za svou existenci hned dvaatřiceti vulkánům, které postupně vršily své hmoty na podloží ze sedimentárních hornin. První se rozbouřil někdy před milionem let, poslední, o němž se už zmiňuje ve svém Zeměpisu Strabón, okolo roku 230 př. n. l. Je zajímavé, že se tady na ploše pouhých asi 50 km2 střídaly různé typy erupcí. Některé byly explozivní, jiné vytlačily mohutné lávové kupy anebo po sobě zanechaly utuhlé lávové proudy. Když k tomu připočteme pestré mineralogické složení utuhlých láv, exhalace plynů v mofetách a hydrotermální aktivity (u obce Methana vyvěrají lázeňsky využívané sirnaté prameny), vyjde nám, že na dohled řecké metropole musí ležet jakýsi malý vulkanologický skanzen. Methana něčím takovým skutečně je, soudě alespoň podle počtu geologických exkurzí, které tudy každoročně projdou.
Kykladský ostrov Mélos spolu s okolními ostrůvky vznikal během posledních pěti milionů let činností stratovulkánu, byl tedy navršen erupcemi, při nichž exploze sypkých sopečných hmot střídaly výlevy lávy. Zpočátku zde docházelo hlavně k výlevům čedičů a andezitů, při pozdějších erupcích převažovaly lávy ryolitického složení. Tak byl položen základ značného nerostného bohatství ostrova. Je prokázáno, že minimálně již ve 3. tis. př. n. l. Mélos zásoboval obsidiánem většinu sídel ležících při pobřeží Středozemního moře; síra, kamenec a pemza se tu těží do dnešních dnů. Podle ostrova Kimolos, blízkého souputníka Mélu, byl dokonce pojmenován šedobílý jílovitý minerál vznikající rozpadem sopečných tufů, který se dříve používal jednak jako přísada do léčivých koupelí, ale hlavně v textilní výrobě při valchování vlněných látek. Cimolit, jenž má v současnosti širší využití, se na ostrově stále dobývá i upravuje, a Řecko patří k jeho největším světovým producentům.
V historické době na Mélu žádná erupce neproběhla, poslední výlevy láv geologové datují do doby asi před 90 000 lety. Podzemí ostrova je ale dosud tak horké (dokládá to i výskyt četných fumarol a solfatar), že se začalo vážně uvažovat o využití geotermální energie. K realizaci však zatím nedošlo pro odmítavý postoj místních obyvatel.
Mélos rozděluje na dvě prakticky stejně velké části zátoka, která se zařezává do trupu ostrova od severozápadu a která je zatopenou kalderou stratovulkánu. Její břehy lemují výchozy různobarevných sopečných hornin a tvarově pozoruhodná skalní seskupení, celkově však zátoka nepůsobí nespoutanou divokostí jako kaldera Santorini. Půvaby zdejší vulkanis…