Málokteré místo hrálo tak významnou roli ve francouzských dějinách jako burgundské Vézelay, městečko o sotva pěti stech stálých obyvatel, ležící asi 220 km jihovýchodně od Paříže. A to nejen v souvislosti s památným benediktinským klášterem a kultem ostatků sv. Maří Magdalény, ale především jako důležitý bod na poutní cestě do Santiaga de Compostela a jako místo, odkud vyrazily ve 12. století dvě nejslavnější křížové výpravy do Svaté země. Poutním místem zůstává dodnes, i když většina novodobých poutníků sem směřuje z jiného důvodu, než jejich předchůdci: zdejší opatský chrám Sainte-Marie-Madeleine totiž, díky své sochařské výzdobě, patří k největším skvostům evropského románského umění.
Už někdy v roce 858 byl nedaleko odtud, na místě zaniklé římské villy ze 4. století, patřící jistému Vercellovi (odtud zkomolené jméno), založen benediktinský klášter. Ten se stal v roce 873 obětí normanského nájezdu; obratní mořeplavci a lupiči tehdy pronikali po řekách hluboko do vnitrozemí a zvláště povodí Seiny si nebylo jisto před jejich útoky. Proto byl klášter obnoven raději na dnešním místě, na vrcholku třísetmetrového kopce, a obehnán hradbami.
Pocit bezpečí však do obvodu hradeb lákal i prosté obyvatele, a vedl tak záhy ke vzniku celého městečka; to se dodnes tísní vlastně jen po stranách jediné hlavní ulice, stoupající od brány na svém západním konci ke klášteru na nejvyšším místě kopce, zatímco z ostatních tří stran obec vymezují prudce spadající svahy.
Koexistence klášterů s osadami v těsném sousedství bývala sice obvyklá, ale zde se počet obyvatel počítal na tisíce. Není divu, že takové soužití nebylo prosto napětí mezi oběma komunitami a že vlastně celé dějiny městečka jsou dějinami pokusů o ovládnutí obyvatel sužovaných nejrůznějšími povinnostmi a daněmi z jedné strany a opakujícími se revoltami, často i velmi krutými, ze strany druhé. Klášter sám byl formálně podřízen slavnému klášteru v Cluny, ale těšil se takovému počtu různých výsad vůči světským, ale i církevním autoritám, že jej lze přirovnat k jakémusi teokratickému státu.
Ostatky svaté kajícnice sem byly přineseny v roce 882. I když se o jejich pravosti ještě dlouho poté vedly spory, do nichž zasahovala Svatá stolice i panovníci, už během následujícího století se Vézelay díky nim stalo významným poutním místem. A to, jak už bylo řečeno, i díky své poloze na trase poutní cesty, vedoucí napříč kontinentem až k hrobu sv. Jakuba v Compostele; moderní terminologií bychom hovořili o ekonomickém příno…