Nekonečný hluk velkoměsta proniká i do jednoho z největších římských parků. Vzrostlé stromy ho tlumí do podoby jakéhosi vzdáleného šumění, které už neruší, spíše uklidňuje. Zároveň ale tušíte, že jste stále v metropoli, byť na jejím severním okraji.
Nádhernou vilu Borghese, obklopenou parkem po ní pojmenovaným, dal na začátku 17. stol. postavit na okraji Říma kardinál Scipione Borghese, synovec papeže Pavla V. Na místě původních vinic vznikly rozlehlé zahrady, které od dob antiky neměly v Římě obdoby. Krajinář Domenico Savino da Montepulciano je navrhl ve francouzském stylu, s geometrickými tvary. Mezi okrasné keře a nekonečné záhony se spoustou květin rozmístil zahradní plastiky a kašny, které navrhli umělci zvučných jmen – Pietro Bernini a Giovanni Fontana. Patricijské rodiny v Římě, které si zřizovaly zahrady, považovaly Borghese za vzor. Když později převládla obliba anglických parků, dostaly jejich podobu i zdejší hektary zeleně, na nichž nechali architekti vysázet stovky borovic a dalších dřevin. Park s obvodem dlouhým 6 km dnes zahrnuje stinné aleje stromů, umělé jezírko již dávno srostlé s přírodou a kilometry cest, podél nichž se nacházejí romantické kašny, altánky, sochy Byrona, Goetha, Huga a dalších velikánů. Prohlížejí si je hlavně zahraniční turisté, sportumilovní Římané je míjejí rychlým během, na kole nebo na kolečkových bruslích, ti pohodlnější na šlapacích čtyřkolkách ze zdejších půjčoven. Ještě romantičtější než procházka po lesní cestičce je projížďka lodičkou po jezeře. Jeho břehy obklopují stromy, jejichž větve se sklánějí nad hladinou, a na jezerním ostrůvku stojí ionský chrám zasvěcený bohu Aeskulapovi.
V parku najdeme několik význačných staveb, z nichž nejproslulejší je jistě vlastní vila Borghese, kterou postavil architekt Flaminio Ponzio podle náčrtů samotného kardinála. Jsou v ní umístěny Museo e Galleria Borghese uchovávající unikátní kolekci rodiny Borghese, již tvoří díla italského baroka a renesance, vytvořená nejvěhlasnějšími malíři a sochaři…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Řím