Víte, co měli společného William Shakespeare, Kateřina Veliká a Giacomo Casanova? Lásku k vínu. K Malvasii. K Malvasii z Tenerife.
Když se dnes někoho zeptáte na víno z Tenerife, dostane se vám zpravidla jen nejistého pokrčení ramen. A přitom má za sebou takovou slavnou minulost! Seznámit se s historií i současností pěstování vinné révy a výroby vína na Tenerife můžete na několika místech a několika způsoby. My jsme začali v městečku, které má víno přímo ve svém názvu – Icod de los Vinos. Tahle stará vinařská obec založená už v roce 1501 je slavná ještě jednou prastarou atrakcí. V malém botanickém parku tu roste drago milenario neboli tisíciletý dračinec. Opravdu jde o velmi povedený exemplář dračince dračího, jehož stáří se v minulosti odhadovalo na jeden až tři tisíce let. Potíž s dračinci tkví v tom, že nemají letokruhy, takže jejich věk lze odhadnout pouze podle počtu rozvětvení, k němuž ale dochází nepravidelně. V poslední době se udává spíše „jen“ 400 let, i tak je to ale nejstarší dračinec na Kanárských ostrovech, vysoký přes 16 m a s obvodem kmene asi 6 m. Vlastně jde o současníka kostela sv. Marka, který stojí naproti. A kousek vedle zvou sudy s židličkami na chodníku před vchodem k návštěvě lákavě nazvané instituce – Museo de Malvasia. Ve dvou propojených nevelkých místnostech je maličké muzeum a bar. Ze stěn na nás hledí portréty básníků, spisovatelů, umělců, panovníků, vědců i dobrodruhů, kteří všichni měli společnou vášeň jménem Malvasia. Stejnou vášeň, kterou oplývá i Hermogenes Vera Lopez, který se nás hned i se svou manželkou, původem Ruskou z Petrohradu, ujímá a začíná vyprávět.
První zemědělskou plodinou, která se na Tenerife ve velkém pěstovala poté, co ostrov obsadili Španělé, byla cukrová třtina. Levná konkurence z Latinské Ameriky ale záhy její pěstování silně omezila. Už v roce 1573 byla španělskému králi Filipu II. předložena zpráva o tom, že se na Kanárských ostrovech opouští pěstování cukrové třtiny a rozvíjí se obchod s vínem. Ten pak byl minimálně do konce 17. stol. pro ostrovy hlavním zdrojem příjmů. Největší oblibě se tehdy těšila Malvasia, v Británii oné doby zvaná Malmsey. Už od starověku známá odrůda dávající těžší sladká vína pocházela původně zřejmě z Kréty, ale na Tenerife se dostala pravděpodobně z Madeiry, kde se pěstovala již od poloviny 15. stol. Malvasia z Tenerife byla v 16. a 17. stol. považována za jednu z nejlepších, ne-li vůbec nejlepší na světě. K jejím milovníkům patřil tehdy také William Shakespeare, který prý dokonce dostával sud Malvasie jako součást svého ročního platu. Velký dramatik, označovaný občas také za vynálezce product placementu, na kanárské víno odkazuje hned v několika svých hrách – Veselých windsorských paničkách, Jindřichu IV. i Večeru tříkrálovém. V českých verzích ale občas záleží na překladateli. Třeba v první uvedené hře se „džbánek kanárského“ objevuje pouze v překladu Jiřího Joska, E. A. Saudek použil chybný výraz „sherry“ a Martin Hilský na původ vína rezignuje, v jeho verzi hospodský pouze oznamuje, že si budou s rytířem Falstaffem „dávat do nosu“. K vyhlášeným ctitelům Malvasie v 18. stol. patřila ruská carevna Kateřina II. i známý milovník a posléze duchcovský knihovník Giacomo Casanova. Oba prý začínali každý den sklenkou Malvasie.
Jména Kateřiny II. a Casanovy čteme i na vinětách dvou ze tří láhví, jejichž obsah ochutnáváme. To už se dostáváme do současnosti – Museo de Malvasia má vlastní vinice, jak tady na Tenerife, tak také na La Palmě a Gomeře, část hroznů ještě nakupuje od jiných pěstitelů, a vyrábí svá vlastní vína. První z nich nemá s Malvasií nic společného. Pod názvem Ecologico seco se skrývá 100% Listán Blanco, výborné suché bílé víno z hroznů rostoucích na vinicích v nadmořské výšce až 1700 m – právě na Tenerife na svazích Teide se rozkládají nejvýše položené vinice v Evropě. Sklízí se jako první, obvykle už na přelomu…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Tenerife