Dionýsos, řecký bůh vína, obdařil Krétu středomořským klimatem, správnou vlhkostí vzduchu a slunečními paprsky zářícími tři sta dní v roce.
„Víno dělá radost lidskému srdci,“ říkají Kréťané. A proto se jiskřivý mok stal součástí každodenního života a kultury ostrova. Vždy se podává s jídlem a v dobré společnosti, protože Kréťané nepijí nikdy sami. Raději se sejdou se svými přáteli, baví se a povídají u dobrého vína a jídla. Sklenku Kotsifali často doplňuje kefalograviera, tvrdý sýr z ovčího mléka, či apaki, plátky uzeného vepřového masa marinovaného v bylinkách. Kréťané dokonce zahrnuli vinnou révu do surovin používaných v kuchyni. Na jaře v některých odlehlých tavernách připravují vzácnou specialitu, kozu vařenou s čerstvými klíčky vinné révy.
Kréta se může pochlubit vinařskou tradicí starou 4000 let. Potvrzují to archeologické nálezy nejstarší vinice v Evropě, objevené v oblasti Kató Zákros. Mimořádně vzkvétat začalo krétské vinohradnictví poté, co se ostrov stal římskou provincií. Římané si uvědomili, že jejich spotřeba vína, je příliš velká na to, aby ji pokryly italské vinice. Zaměřili se proto na Krétu. Na jejich pláních a kopcích postupně založili obrovské vinice produkující vynikající sladká vína, jež dobyla všechna území ovládaná Římem. Po byzantské a arabské nadvládě se krétské vinařství dostalo v roce 1212 pod správu Benátské republiky. Šikovní italští obchodníci brzo ovládli evropské trhy a zajišťovali odbyt desítek tisíc sudů. Jenže když po 457 letech dobyli ostrov Osmané, začala produkce díky islámskému zákazu konzumace vína slábnout. Naštěstí se Kréta na konci 19. stol. vymanila z područí bílého půlměsíce a v roce 1913 byla připojena k Řecku. Vinné lisy se znovu začaly otáčet a krétská vína opět putovala na zahraniční trhy. Avšak bouřlivá historie Řecka v následujících dekádách znovu nepříznivě ovlivnila výrobu a vývoz vína. I přes veškeré těžkosti však krétské vinařství přežilo, zejména díky rodinám, které stále udržovaly při životě vinařskou tradici a lásku k Dionýsově nápoji.
Na novou cestu vstoupil krétský vinařský průmysl v roce 2006, když si stanovil dva hlavní cíle – propagaci a uznání krétského vína v Řecku i v zahraničí a rozvoj vinařství spojený s vinařskou turistikou. Horlivé vinaře to stálo spoustu času, úsilí a tvrdé práce, ale výsledky se dostavily. Kréta se stala velmi aktivní a dynamickou oblastí v produkci kvalitních vín, jež se vyznačují jedinečností pěstovaných odrůd. Mezi místní bílé odrůdy patří Vilana, Vidiano, Dafni, Thrapsathiri, Malvazia di Candia, Muscat of Spina a Plito. Červené odrůdy zahrnují Kotsifali, Mantilari, Liatiko a legendární Romeiko. Lokálním podmínkám se velmi dobře přizpůsobily i cizí odrůdy jako Cabernet Sauvignon, Chardonnay, Merlot, Sauvignon Blanc, Syrah a Sangiovese.
Krétští vinaři nespí na vavřínech. Testují nové odrůdy, objevují další vůně, chutě a berou v potaz preference spotřebitelů. Přišla i mladá generace vinařů a enologů, jež vnáší do oboru nové poznatky. Někteří z nich se vydávají na studia do zahraničí a po návratu domů tu získané vědomosti využívají.
Krétské vinice tvoří téměř 12 % z celkové rozlohy vinic v Řecku. Krétě tak patří třetí místo mezi devíti velkými řeckými vinařskými oblastmi (za Středním Řeckem a Peloponésem). Na ostrově je celkem sedm regionů, které získaly status chráněného označení původu (PDO, dříve se v Řecku tato vína označovala zkratkami OPAP či OPE). Dva leží na východě ostrova, ostatní jižně a západně od Irákleia.
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Kréta