víno v době Karla IV.
„Zde po tom víně, Bušku, slyš, domácí slunce naše vloni hrálo – toť první víno, které v Čechách zrálo – aj tedy vzhůru, pijme již!“ Fiktivní rozhovor Karla IV. s Buškem z Velhartic zveršoval Jan Neruda coby Romanci o Karlu IV. Snadno by se podle ní mohlo zdát, že Otec vlasti byl také otcem českého vinařství. I když tomu tak není, zapsal se král Karel do historie pěstování vinné révy u nás nesmazatelným písmem.
Podle mnohých názorů pěstovali vinnou révu a pili víno na našem území už Keltové, ale tradičně se počátky vína u nás spojují až s Římany. Byli to vojáci z Vindobony, kteří vysadili první vinice na Palávě, když za císaře Proba ve 2. pol. 3. stol. přestal platit skoro 200 let starý Domitianův zákaz vysazování révy v zaalpských koloniích. Do Čech se vinná réva dostala zřejmě z Velké Moravy, i když vyloučit nelze ani opačný směr, z východofranské říše. S vinařstvím se záhy začala spojovat i postava českého patrona, sv. Václava, ať už prostřednictvím vinice u Dřísů, snad první v Čechách, kde se Václav učil révu pěstovat, nebo prostřednictvím vinice pod Pražským hradem, která dnes nese jeho jméno a kde Václav podle legendy „révu pěstil, z jejichž hroznů sám víno lisoval a pro kostely je připravoval“. Z 11.–13. stol. pak už existuje řada písemných zmínek potvrzujících existenci vinic u nás, v Čechách i na Moravě. A z roku 1281 pochází nejstarší dochovaný text viničního řádu a horenského práva (souhrn předpisů týkajících se vinohradnictví a vinařství) platící pro církevní majetky v okolí Kroměříže.
Víno, které mohl Karel se svým komorníkem pít, nebylo tedy jistě prvním, „které v Čechách zrálo“, leda by šlo o první sklizeň z nové révy dovezené panovníkem. Leč nepředbíhejme. I když byl význam Karla IV. pro naše vinařství zdaleka největší ze všech Lucemburků, zmínit musíme v této souvislosti také jeho mladšího bratra Jana Jindřicha, markraběte moravského, a rovněž jejich otce Jana. Ten na žádost brněnských měšťanů 5. dubna 1325 stanovil, že se od sklizně hroznů až do Velikonoc smějí v Brně šenkovat pouze vína tamních měšťanů, a ochránil tak trh s vínem před rakouskou konkurencí. V roce 1355 pak Jan Jindřich vydal vzorový viniční řád pro Moravu.
Karel IV. zasáhl poprvé do českého vinařství v roce 1348, kdy vydal nařízení o zakládání zahrad a také vinic na neobdělávaných plochách v okolí Prahy. O 10 let později přišly rozhodující dokumenty – 16. února vydal panovník nařízení o zakládání vinic pro Prahu a 12. května pro královská města: „Chtějíce z vlastní vůle a naší nekonečné laskavosti, jakož i s pomocí Boží, zlepšiti stav našeho království a všech jeho obyvatel, nařizuji:…“ Z úvodu pražského nařízení je dobře patrná jedna skutečnost. Karel sice zřejmě měl rád víno, ale především to byl výborný hospodář. Nešlo mu jen o pouhou výsadbu vinic, ale o celkový ekonomický užitek, který vinařství přinášelo. Každý, kdo v okruhu tří mil kolem Prahy vlastnil „horu“ (tj. stráň), měl na ní založit vinici. Pokud nechtěl nebo nemohl, musel svůj pozemek propůjčit tomu, koho určil perkmistr neboli horný, nejvyšší představitel nově zřízeného horenského soudu. Zakládání vinic bylo stimulováno i ekonomicky. Noví vinaři byli na 12 let osvobozeni od daní, poté je platili panovníkovi v naturálii – vínem – a k tomu desátek majiteli pozemku. Karlovo nařízení vyšlo vstříc snahám měšťanů a přispívalo zároveň k řešení problému městské chudiny, jíž přibývalo a nebylo pro ni dost práce. Zakládání a obdělávání vinic nabídlo spoustu pracovních příležitostí. Celkově Karlova nařízení znamenala vznik a rozvoj nového typu vinařství u nás – vinařství městského.
Na nově zakládané vinice nechal král dovézt kvalitní sazenice révy zejména z Burgundska a také Porýní. Karlovou zásluhou se u nás začalo pěstovat Burgundské modré neboli Pinot noir, dnes známé jako Rulandské modré, a zřejmě také Pinot gris neboli Rulandské šedé. Legislativní činnost Karla IV. v oblasti vinařství ale rokem 1358 neskončila. V Hustopečích, tehdy největším moravském vinařském městě, nechal zřídit nejvyšší perkmistrovský úřad a počátkem roku 1370 přistoupil i on k ochraně českého trhu s vínem, když zakázal v době od sv. Havla do sv. Jiří, tedy od 16. října do 24. dubna, dovážet a šenkovat cizí vína. Výjimku tehdy dostala pouze tři města – Kutná Hora, České Budějovice a Písek. O tři roky později byl zákaz rozšířen na celý rok a k městům s výjimkou přibyl Německý Brod. Zároveň je tento zákaz důkazem toho, že se révě u nás dařilo a výroba vína byla tak velká, že bez problémů pokryla domácí spotřebu. Jistě to souviselo i s tím, že spolu s nově dovezenou révou k nám přicházeli i francouzští vinaři, kteří tu zaváděli staroburgundský způsob jejího pěstování, vyznačující se mj. značně hustou výsadbou vinic. Poslední ze známých Karlových vinařských nařízení pochází z roku 1375. Povoloval v něm městu Znojmu vývoz jeho vína do Čech, do Slezska a do Braniborska.
Vinařský odkaz Karla IV. ocenila i Česká národní banka, která k 650. výročí jeho „pražského“ nařízení vydala v roce 2008 pamětní dvousetkorunovou minci. A my, čeští milovníci vína? My, myslím, se už vpili!
Další články z vydání Česko – Doba Karla IV. naleznete zde