Trať, po které jezdí vlak zvaný El Tren Macho, navazuje na peruánskou Centrální dráhu. Začíná ve stanici Chilca v Huancayu, klikatí se údolím Mantaro do města La Mejorada, stoupá podél řeky Ichu, vede velmi hezkou a rozmanitou andskou krajinou s malými jednoduchými nádražíčky a roztroušenými vesničkami, až po 128 km skončí v padesátitisícovém městě Huancavelica v nadmořské výšce 3676 m. El Macho neboli Chlapák ji zvládne za pět a půl hodiny.
Úžasná horská krajina se zasněženými vrcholy And ale není jedinou atrakcí na této trati. V malebné vesnici Izcuchaca se vlak potkává se silnicí, která vede po starém koloniálním mostě přes řeku Mantaro. Stanice v termálních lázních Aguas Calientes nám zase připomene staré zlaté časy železnice.
El Macho je dnes snad jedinou peruánskou lokálkou, do které turisté nastoupí spíše omylem. Kdo ale chce poznat původní život andských obyvatel a jejich svérázný folklor a tradice, ten by se s ní určitě měl projet. Rozhrkaným a skřípajícím vlakem jezdí obchodníci, indiánky s tmavými klobouky na hlavách a s nůšemi napěchovanými potravinami na zádech, sedláci i muzikanti k slavnostem v okolních vesnicích. Macho patří k tomuto regionu stejně jako jeho obyvatelé nebo vrcholy And. Cestou se zpívá, číšník v cihlově červené uniformě roznáší jídlo a pití, přátelé se objímají, milenci líbají… Vagony tohoto vlaku byly už svědky mnoha lidských příběhů – vyprávěných i těch právě prožívaných.
Jméno dali vlaku místní a je, jak to v Latinské Americe často bývá, dvojsmyslné: El Macho – Chlapák – se mu říká, protože nikdy nedodržuje jízdní řád. „Parte cuando quiere y llega cuando puede“ neboli „odjíždí, kdy chce, a přijíždí, kdy může“, prostě jako samec. Lidi jsou ale rádi, že ho vůbec mají. Klasický vlak s lokomotivou a vagony dvou různých tříd jezdí třikrát týdně, v ostatních dnech je vypravována motorová jednotka. Trať, na které je 38 tunelů a 15 viaduktů, bývala úzkorozchodná, ale v letech 2006–2010 byla přestavěna na normální rozchod koleje.
Historie trati
Původně měla trať podél nejvyšších horských hřebenů propojit města Huancayo, Castrovirreyna a Ayacucho a měla vést průsmykem v nadmořské výšce 4960 m. Vláda se později rozhodla pro objížďku do Huancaveliky s cílem oživit tuto hornickou oblast. První pražce byly položeny už koncem roku 1907, ale v roce 1910 byly práce na osm let přerušeny. Trať byla slavnostně otevřena až v říjnu 1926.
Další články z vydání o turistických železnicích Ameriky zde