Čtyři muži oblečení v pestrobarevných krojích tvořených červenými kalhotami, barevně vyšívanou zástěrou se zlatými třásněmi, bílou košilí, vyšívaným náprsníkem a čapkou z papírových růží, ozdobenou různobarevnými pentlemi, se uvolněně snášejí k zemi hlavou dolů, s pažemi roztaženými jako ptáci a se zavřenýma očima. Jsou zavěšeni na provazech, které se odvíjejí v pozvolných kruzích od otočné čtvercové plošiny na vrchu třicetimetrového sloupu, na níž stojí pátý muž, doprovazející známou mexickou podívanou ostrými tóny píšťalky a bušením na bubínek.
Tanec létajících mužů (Danza de los Voladores, Palo Volador) je prastarý rituál rozšířený původně v celé Mezoamerice. Podle totonackého mýtu nastalo kdysi ohromné sucho, protože lidé zanedbávali bohy, a ti jim za trest vzali déšť. Pět členů rady starších tehdy stvořilo rituál k usmíření plný symboliky. Členové kmene požádali o svolení boha hory, porazili nejvyšší strom v lese, odnesli ho do vesnice a s velkou slávou a obřady ho vztyčili. Na kmen se potom vyšplhalo pět mužů, aby svými těly pronesli prosbu k bohům a zároveň ztvárnili své pojetí světa. Kmen je totiž spojnicí světa lidí, podsvětí a nebe, a je tedy reprezentací Stromu života považovaného za pátou světovou stranu. V totonacké verzi se na konec sloupu pokládala krocaní játra, která byla zapuštěním sloupu do země rozdrcena, a zvýšila tak plodnost země. Délka lan je vyměřena tak, aby každé z nich opsalo předtím, než se muži snesou na zem, 13 kruhů. Čtyři lana učiní dohromady 52 otáček, což je posvátné číslo počtu roků jednoho cyklu mezoamerického kalendáře. Každý z mužů symbolizuje jednu ze světových stran. V dřívějších dobách prý vystupovali přestrojeni za papouška, aru, kvesala a orla, symboly země, vzduchu, ohně a vody. Muž na vrcholu sloupu zřejmě souvisí s představou papouška Itzamny, který v mayské mytologii sedí na vrcholu Stromu života a hlídá pořádek světa. Zvuk píšťalky představuje zpěv ptáků a zvuk bubínku mluví hlasem bohů. Pátý volador během obřadu postupně zdraví všechny světové strany, přičemž začíná východem, kde podle legend vznikl život; čtyři ptačí muži snášející se k zemi přehrávají stvoření života a jeho obnovu. Bohové prý Totonakům řekli: „Tancujte a my se budeme dívat …“ Můžeme tedy předpokládat, že když Totonakové uspořádali tak zajímavou podívanou, bohové se obměkčili a déšť seslali.
Rituál můžeme vidět na různých místech Mexika a dokonce i Guatemaly, ale nejvíce a nejsilněji je dnes spojován s městem Papantla de Olarte ve státě Veracruz. Založili ho někdy ve 13. stol. indiáni z kmene Totonaků žijící v okolí El Tajínu (Město hromů), jehož symbolem…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Mexiko