Amsterdam nabízí bezpočtu možností, jak v něm strávit celé dny. Jestliže však někdo zatouží zmizet třeba jen na pár hodin do úplně jiného světa, nabízí se v bezprostřední blízkosti města několik zajímavých míst, pohodlně dostupných příměstskými autobusy.
Točí se vám už z přelidněného centra Amsterdamu hlava? Chtělo by to na chvíli něco trochu klidnějšího? Venkovskou přímořskou idylu s pasoucími se ovečkami a malebnými domky? Nefalšovaný hrad? Nebo třeba pro Nizozemsko tak typické větrné mlýny? Všechno je na dosah ruky!
Zaanse Schans
Na severní straně řeky IJ, resp. Severomořského kanálu, začíná hned za městem malá oblast zvaná Zaanstreek, táhnoucí se k severozápadu podél říčky Zaan. Zdejší rovina byla z větší části vyvzdorována na moři, je to typická krajina poldrů, jejíž průměrná nadmořská výška je vlastně podmořská, -1 m. Nenechme se ale mýlit jejím dnešním poklidem. V 17. a 18. stol. (a pak ještě jednou po otevření Severomořského kanálu v roce 1876) to byl hospodářsky prosperující kraj, označovaný často za nejstarší průmyslovou oblast v západní Evropě. Mohlo za to několik faktorů, které se v poměrně krátkém období konce 16. stol. příhodně sečetly. Zdejší obyvatelé nazývaní tradičně Zaankanters porazili v roce 1573 v krvavé bitvě Španěly a jednou provždy je z této oblasti vyhnali. Vzápětí sem dorazilo množství protestantských uprchlíků z Antverp, kde řádili španělští žoldáci, kteří nedostali vyplacen žold. Uprchlíků s mezinárodními kontakty a obchodním duchem. A v posledním desetiletí 16. stol. vymyslel Cornelis Corneliszoon z nedalekého Uitgeestu, jak pomocí klikové hřídele převést otáčivý pohyb lopatek větrného mlýna na vertikální pohyb sady pil – a na světě byla první pila na větrný pohon. Amsterdam i Alkmaar jí pohrdly, „Slečinku“ (Het Juffertje), jak se pila nazývala, koupil jeden ze Zaankanterů, Dirck Sijbrandsz, čímž se do Zaanstreeku dostal první průmyslový mlýn. K tomu připočítejme polohu blízko Amsterdamu, kam mířily všechny lodě Spojené východoindické společnosti přivážející cenný náklad, který často vyžadoval další zpracování. Žádný div, že tu celkem vzniklo větrných mlýnů asi 1300 a v dobách největší slávy jich zde pracovalo více než 600 současně. Ale nebyly to jenom nejrůznější mlýny (kromě pil také mlýny olejové, na koření, barviva, šňupací tabák nebo hořčici, mlýny na výrobu papíru…). Asi v 60 loděnicích podél Zaanu se stavěly velké lodě pro zámořské plavby, byly tu pekárny i tkalcovny, kde vznikala plachtovina.
A teď si představte, že malý kousek téhle někdejší slávy můžete vidět i dnes. Jmenuje se Zaanse Schans. Není to pozůstatek původního města, ale skanzen vytvořený z různých historických staveb či jejich věrných replik, jež stály na různých místech v Zaanstreeku a jsou zde uspořádány do podoby tehdejšího města. Myšlenka, která vznikla v roce 1946, došla svého naplnění o 26 let později, kdy královna Juliana skanzen na břehu Zaanu oficiálně otevřela.
Na první pohled nejatraktivnější jsou zdejší větrné mlýny zastoupené v širokém spektru typů (je zde pila, mlýn na barvy, dva olejové mlýny i mlýn na tabák a hořčici, který je dnes funkčním mlýnem na koření), ale zajímavého je tu daleko víc. Tak třeba Muzeum času s jedinečnou sbírkou hodin dávající dobrý přehled o vývoji nizozemského hodinářství v letech 1500–1850. Muzeum dřeváků, kde najdeme dřeváky na neděli zdobené malovanými růžemi, svatební dřeváky zhotovené ženichem i klompjekten Base van Buurena, „dřevákoobjekty“, umělecká dílka vytvořená na základě „obyčejných“ dřeváků. Věrná replika prvního koloniálu, který v roce 1887 otevřel v Oostzaanu Albert Heijn, muž, jenž se svou koncepcí obchodů se zbožím „dostatečně levným pro člověka na ulici a dostatečně dobrým pro milionáře“ zamířil ze Zaanstreeku do světa. Ještě před letošním sloučením s Delhaize Group měla holdingová společnost Ahold (Albert Heijn Holding) přes 800 filiálek a pod křestním jménem jejího zakladatele ji dobře známe i od nás. „Kakaová zkušenost“ seznamuje s výrobou čokolády a nabízí možnost vlastnoručně si uhníst její kousek, ukázková sýrárna De Catharinahoeve zase s výrobou sýrů. V moderní budově je umístěno muzeum vyprávějící historii Zaanstreeku a navazující pavilon Verkade představuje stejnojmennou rodinnou firmu proslavenou čokoládou a sušenkami. V Zaanse Schans se dá strávit klidně celý den a není divu, že jde o jednu z nejnavštěvovanějších atrakcí v celém Nizozemsku.
Hrad nizozemského Shakespeara
Jen pár kilometrů od Amsterdamu, zhruba v půli cesty do malebného Naardenu, stojí v městečku Muiden vodní hrad Muiderslot. Vzhledem k blízkosti nizozemského hlavního města se o něm někdy mluví jako o „amsterdamském hradu“. Však se o něj také amsterdamská městská rada už od 15. stol. čile zajímala. V původní podobě ho postavil kolem roku 1285 Floris V., hrabě z Hollandu a Zeelandu. Poté, co byl v roce 1296 zavražděn, byl hrad obléhán a z velké části zničen. Kolem roku 1370 byl obnoven a později pak ještě několikrát upravován, definitivní podobu s mohutnými okrouhlými věžemi v rozích dostal až v polovině 15. stol.
Zdaleka nejslavnějším obyvatelem Muiderslotu byl P. C. Hooft, syn amsterdamského starosty, v roce 1609 jmenovaný zemským správcem oblasti kolem Muidenu. Na hradě žil se svou manželkou a čtyřmi dětmi 38 let. V té době kolem něj vznikl dokonce Muiderkring, neformální seskupení učenců, básníků a spisovatelů, kteří se na hradě scházeli. Sám Hooft byl totiž literát známý svými četnými básněmi, sonety a divadelními hrami, s trochou nadsázky někdy označovaný za „nizozemského Shakespeara“. Zabýval se ale také politickou vědou a historií a na Muiderslotu pracoval na svém monumentálním díle Nederlandsche Historiën, zabývajícím se především nizozemským povstáním proti španělské nadvládě během osmdesátileté války. Právě do jeho doby se vracejí interiéry prohlídkové trasy Zlatý věk, kterou lze absolvovat pouze s průvodcem a jež představuje pět místností v hlavním patře obytného křídla zařízených tak, jak vypadaly v Hooftových časech. Je mezi nimi pokoj, který obýval Hooft s celou svou rodinou, jídelna s kuchyní, ale také prostorný rytířský sál, v němž se scházeli členové Muiderkringu.
Na hradě jsou kromě toho dvě další prohlídkové trasy, Rytířská a Věžní, přístupné volně k individuální prohlídce, naproti hradu okrasná a užitková zahrada a za ním švestkový sad. V jeho sousedství je pod úroveň terénu zasazena expozice Vodní štít efektně uzavřená vodní stěnou. Voda se ale v pravidelných intervalech zastavuje, takže se dovnitř dá pochopitelně vstoupit suchou nohou. Umístění podobné expozice právě na Muiderslotu není náhodné – jde o jednu z nejstarších pevností obklopených vodním příkopem v Nizozemsku a její historie je historií sedmi století vodní obrany. Proto ona vodní stěna symbolizující neustálý boj s vodou a ambivalentní vztah lidí k ní – voda je přítelem a pomocníkem, ale také nepřítelem a zhoubou.
Marken a Volendam
Ničivou sílu vody si můžeme připomenout, pokud se vydáme na Marken. Původně malý ostrov v Zuiderzee 22 km severovýchodně od Amsterdamu je od roku 1959 spojen s pevninou hrází, takže se o něm dnes mluví jako o poloostrově, po vybudování dalších hrází v okolí se změnilo i jméno moře na Markermeer. Co zůstalo, to je malebná vesnice Marken. Jejích asi 1800 obyvatel žije v několika „čtvrtích“, které dodnes kopírují rozmístění dávných werfs, uměle navršených pahorků, na nichž stojí domy natěsnané jeden na druhý, takže tvoří typické doolhofs, labyrinty. S vodou tu bojovali už první osadníci, premonstráti z kláštera Mariëngaarde ve fríském Hallumu, kteří sem přišli v roce 1232 a kromě kláštera s kaplí vybudovali také první hráze a odvodňovací systémy.
Nejhorší z podrobněji zaznamenaných katastrof přišla v noci z 13. na 14. ledna 1916, kdy se přes ostrov přehnala ničivá povodeň, jež si vyžádala 16 obětí na životech a zanechala po sobě obrovskou spoušť. I na ni pochopitelně vzpomíná expozice v místním malém muzeu umístěném ve čtyřech propojených domečcích. Ale nejen na zkázu, také na naději a obnovu symbolizovanou děvčátkem Lijsje, které se narodilo 16. ledna 1916, když její otec odnesl matku na zádech za bouře ze zničeného Moeniswerfu do bezpečnější části ostrova. Když dva dny po jejím narození navštívila místo zkázy královna Vilemína, vybrala si holčičku za svou kmotřenku, a ta nesla od té chvíle jméno Wilhelmina Lijsje van Riel.
Dnes už snad taková zkáza Markenu znovu nehrozí. Také ty domy, které kdysi stály na kůlech, jsou dnes doplněny o dřevěná či cihlová přízemí, a jen schody vedoucí stále k hlavnímu vchodu v prvním patře připomínají, že kdysi tomu tak nebylo. S více než stovkou památkově chráněných staveb, trochu ospalou atmosférou narušenou jen občas skupinkou turistů, muzeem, majákem a malým malebným přístavem působí současný Marken jako starosvětská oáza v blízkosti životem kypícího Amsterdamu.
Z markenského přístavu vyjíždějí trajekty do protilehlého Volendamu, kdysi také rybářské vesničky, dnes ale daleko rušnějšího městečka, turisticky mnohem vyhledávanějšího než Marken. Zdejší nábřeží je přehlídkou nejrůznějších restaurací (dát si tu rybu, mušle nebo jiné dary moře je prakticky povinnost) a suvenýrových obchodů, nabízejících třeba možnost vyzkoušet si zdejší kroj a nechat se v něm vyfotografovat nebo se podívat na výrobu sýra. K největším atrakcím patří Experience Volendam, multimediální expozice věnovaná historii městečka a zejména roku 1916. Jejím vyvrcholením je zhlédnutí 3D filmu, v němž se vydáte společně s rybářem na moře těsně před příchodem bouře a záplav a prožijete s ním dramatický zápas o holý život. A není to jen tak ledasjaké 3D, ale díky využití nejmodernějších brýlí pro virtuální realitu se přenesete o sto let zpátky se vším všudy.
Další články z vydání o Amsterdamu naleznete zde