Dávná minulost Sardinie je opředena tajemnem. Někteří v Sardinii dokonce vidí ztracenou bájnou Atlantidu. Magicky působí pozůstatky prastaré kultury nuragů, která po sobě na ostrově zanechala tisíce kamenných staveb.
Podle nejnovějších nálezů štípaných kamenných nástrojů se první přítomnost člověka na Sardinii datuje již do paleolitu, do období před 450 až 150 tisíci let. Lidé se v té době živili lovem a sběrem. Nejstarší stopy přítomnosti moderního člověka (Homo sapiens sapiens) jsou staré zhruba 16 000 let. Asi 6000 let př. n. l. se způsob života obyvatel Sardinie významně změnil. Usadili se v trvalých osadách, začali se věnovat zemědělství, vyráběli keramiku a nástroje z obsidiánu, který získávali z vyhaslé sopky Monte Acri na západě ostrova. V 5. nebo možná už 6. tisíciletí př. n. l. přišli na ostrov příslušníci tzv. srdcovkové (kardiové) kultury pojmenované podle její keramiky, kterou zdobily otisky lastur mlže srdcovky jedlé (Cardium edule).
Ve 4. tisíciletí př. n. l. se na Sardinii vyvinula kultura Bonu Ighinu pojmenovaná podle venkovského kostelíka v provincii Sassari nedaleko jeskyně, kde byly nalezeny její první doklady. V této kultuře, založené na zemědělství i obchodu, se poprvé v sardinské historii objevily sošky korpulentních ženských idolů. Zpravidla se vykládají jako zobrazení Dea Madre, Velké matky.
K nejvýznamnějším sardinským kulturám patří Ozieri (asi 3400–2800 př. n. l.), poslední velká neolitická kultura na ostrově. Nese jméno města, u něhož se nachází její první objevené naleziště, jeskyně San Michele. Lidé začali v této době těžit a zpracovávat kovy jako měď, olovo a stříbro. Své zesnulé pohřbívali do hrobek vytesaných ve skalách, jichž se dochovaly tisíce. Pozdější obyvatelé ostrova nechápali jejich původní pohřební účel, ale věřili, že to jsou příbytky, ve kterých sídlí víly. Začali je proto nazývat domus de janas, „obydlí víl“.
Nejvíce památek po sobě na Sardinii zanechala jedinečná nuragská kultura, která se stala symbolem ostrova. Vskutku, bez nuragů by Sardinie nebyla Sardinií… Nuragská kultura se objevila kolem roku 1600 př. n. l. a dodnes ji na ostrově připomíná asi 7000 obrovských kamenných věžových staveb nuragů, po nichž je pojmenována. Vyvinula se z poměrně krátce trvající (1800–1500 př. n. l.) kultury Bonnanaro, která na Sardinii představuje přechod mezi dobou měděnou a bronzovou. Kromě nálezů keramiky a bronzových sošek patří k jejím hlavním pozůstatkům nekropole Ipogei di Coron…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Sardinie