Zámecké divadlo
V rozlehlém areálu českokrumlovského zámku stojí až na pátém nádvoří nijak nápadný dům, sevřený mezi Plášťovým mostem a tzv. Renesančním domem. Cestou do zámecké zahrady se dá docela snadno přehlédnout, ale to by byla chyba. Jde totiž o zámecké barokní divadlo, klenot, k němuž se na celém světě jen obtížně hledá rovný.
Jedinečnost zámeckého divadla v Českém Krumlově spočívá v komplexnosti dochovaného, nalezeného, vyzkoumaného a obnoveného. Tady ožívá barokní divadelní scéna se vším všudy, jako by nás stroj času přenesl o nějakých 250 let zpátky. Můžeme obdivovat všemožné jednotlivosti, ale nejvíc nás zasáhne celek.
Divadelní kultura na českokrumlovském zámku má půl tisíciletí dlouhou tradici. Nejstarší nepřímé zprávy pocházejí už z konce 15. stol. a jsou spojeny s osobou rožmberského kancléře Václava z Rovného. Dokumenty konkrétně potvrzující konání divadelních představení se pak vztahují k období vlády renesančního velmože Viléma z Rožmberka v 2. pol. 16. stol. Už tehdy se v Krumlově hrálo divadlo dokonce na dvou místech – nejen na zámku, ale také v jezuitské koleji, kterou Vilém založil. První vrcholné období krumlovského divadelnictví, jež tehdy zdaleka překračovalo regionální hranice a svým významem se blížilo rozměrům evropským, přišlo za Eggenbergů ve 2. pol. 17. stol. Opět vystupuje do popředí postava velmože, tentokrát barokního, milovníka a mecenáše umění, knížete Jana Kristiána I., který nechal postavit novou samostatnou divadelní budovu na pátém nádvoří – tu, která tam stojí dodnes. Z vnitřního vybavení eggenberského divadla se nedochovalo nic, zato v zámecké knihovně existuje rozsáhlá sbírka teatrálií z této doby, čítající na 600 svazků divadelních her. U českokrumlovského dvora působila za Jana Kristiána nejen dvorní kapela, ale také, což bylo tehdy daleko výjimečnější, stálý profesionální herecký soubor.
Po smrti knížete Jana Kristiána I. z Eggenbergu zájem o divadlo poklesl a druhý vrchol zámeckého divadelnictví přišel až v 2. pol. 18. stol. To již zámek patřil Schwarzenbergům a osobností, jež se nejvíce zasloužila o unikát v současnosti obdivovaný, byl další barokní velmož, kníže Josef Adam, člověk, který nejen v oblasti divadelnictví dovedl Český Krumlov daleko za hranice provinčního sídla. Tragédie z dětství, kdy císař Karel VI. zastřelil nešťastnou náhodou při honu u Brandýsa jeho otce, Adama Františka ze Schwarzenbergu, paradoxně ovlivnila další život Josefa Adama pozitivním směrem. Císař si ho vzal na vychování k vídeňskému dvoru, Josefu Adamovi se dostalo vynikajícího vzdělání a poznal Evropu. V rámci přestavby celého zámku přistoupil v letech 1765–1766 také k přebudování zámeckého divadla. Původní eggenberská budova byla upravena a uvnitř se vyměnilo a předělalo úplně vše. Vznikla tak noblesní barokní divadelní scéna, která se bez podstatných změn dochovala až dodnes.
Divadlo nebylo od doby knížete Josefa Adama podstatněji přestavováno, rekonstruováno ani modernizováno, a co víc – nikdy nevyhořelo. Oheň býval v minulosti častou příčinou zkázy divadel, navzdory tomu, že se v tomto směru vždy přijímala různá bezpečnostní opatření. Často však spíše chránila bezprostřední okolí divadla, protože zamezit riziku vzniku požáru v prostorách, kde se pravidelně používal otevřený oheň, dost dobře nešlo. V Krumlově například už v 18. stol. byly v Plášťové chodbě spojující divadlo s Maškarním sálem vybudovány každých dvacet metrů železné protipožární dveře. Byla to právě požární inspekce, která se na samém konci 19. stol. postarala o definitivní uzavření zámeckého divadla, neboť konstatovala, že se v něm stále používají svíčky a není zavedeno bezpečnější elektrické osvětlení.
Ve 20. stol. se v divadle hrálo pouze výjimečně a zanedbání pravidelné systematické péče přineslo jeho značné zchátrání. Od 2. pol. 60. let se pozvolna začalo s obnovou, ale dlouho si nikdo nevěděl rady s jejím základním směřováním. Teprve v polovině 80. let se začala prosazovat myšlenka, že mimořádnost tohoto divadla, kterou je třeba obnovou uchovat, spočívá v dochované původnosti. Až 90. léta přinesla zahájení skutečné komplexní obnovy. „Nejde o rekonstrukci, opatrní jsme i na slovo restaurování, spíše se jedná o obnovu konzervační cestou do podoby funkčního divadelního muzea,“ vypráví českokrumlovský kastelán PhDr. Pavel Slavko, spoluzakladatel Nadace barokního divadla zámku Český Krumlov, která již déle než 20 let významně přispívá k získávání prostředků na obnovu a popularizaci divadla, a pokračuje: „Hned po revoluci jsme objeli několik evropských míst s významnou divadelní historií, jako jsou Bayreuth, Versailles, italská Sabbioneta, Vicenza nebo Parma. Dívali jsme se, ptali a diskutovali o tom, jaké tam mají představy. Každý vás samozřejmě nejdřív oslní – jak se všechno používá, jak se tam hraje, jak je divadlo začleněno do společenského zájmu. Ale pak divadlem procházíte a vaše památkářské srdce, které obdivuje autenticitu, věrohodnost, přesvědčivost, najednou znejistí – vždyť tohle je nové, tohle nahrazené. A napadne vás otázka, zda je to tak správně. Tým provádějící obnovu našeho divadla začal naštěstí klást důraz na původn…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Technické památky Česka