Nejúrodnější a turisticky nejvytíženější je západní pobřeží Istrie, malebně členité a méně skalnaté než to východní. Často ho pokrývají stinné piniové a dubové lesíky, které pak směrem do vnitrozemí střídají olivovníkové háje a vinice. Zdejší architektura připomíná italskou a nezapře, že oblast po sedm století patřila do hájemství Benátské republiky. Historická část městeček s dominantním kostelem leží takřka bez výjimky na poloostrůvku vybíhajícím do moře, což je velmi malebné a jen zřídka narušené novodobými stavbami. Na mnoha místech najdete i zbytky antických památek.
Nejzápadnějším bodem Chorvatska je mys Savudrija. Ve 12. stol. poblíž něho vyhráli v námořní bitvě Benátčané nad spojenou flotilou císaře Barbarossy a papeže Alexandra III. Vyrostla na něm stejnojmenná rybářská vesnička, pozdější nejsevernější letovisko chorvatské Istrie, ležící pouhých 2,5 km od slovinské Portorože. Za časů monarchie se tu léčily děti ze špitálu sv. Anny v Grazu, později z celého Rakouska. V 90. letech sloužil zdejší kemp tisícům uprchlíků z Bosny a Hercegoviny.
Jak se na tak zeměpisně významný mys patří, je jeho markantním symbolem 36 m vysoký maják (svjetjonik). Postaven byl v letech 1817–1818, aby varoval před zdejšími zrádnými mělčinami a útesy. Jeho světlo je vidět na vzdálenost 32 km. Funguje dodnes a příbytek v něm se pronajímá turistům. Nedaleko stojí románský kostelík sv. Jana. Na pravidelně zaplavovaném (polo)ostrůvku Sipar jsou zbytky římského kastelu. V přístavu bývaly k vidění rybářské loďky zavěšené na dlouhých bidlech, aby nebyly vystaveny bouřlivým vlnám. Na vodu se spouštěly kladkami. Tato rozumná tradice se bohužel vytratila podobně, jako ustupují místní odrůdy vinné révy Teran a Malvazija známějším, celosvětově rozšířeným odrůdám Cabernet a Sauvignon Blanc. Škoda. Vzpomínáme na zdejší první pobyt před třiceti lety v kempu pod piniemi, kde jsme se opalovali na plochých kamenech a skákali z nich rovnou do moře. Žádné mobilhomy, jen stany a karavany a úžasná romantika.
Nedaleké, zčásti opevněné městečko Umag před lety ještě nehyzdil betonový hotel v samém historickém centru. Přesto nás znovu omračuje svým rozlehlým náměstím Svobody (místo kaváren však plným šíša-barů), jemuž dominuje barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Peregrina, městského patrona, s nápadnou vysokou, samostatně stojící zvonicí. Na konci starého města je ve středověké věži z počátku 14. stol., které se říká Biskupská, umístěno městské muzeum se stálou historickou sbírkou a krátkodobými výstavami.
Asi 15 km dále na jih nás vítá půvabný Novigrad. Vzdor názvu, vycházejícímu jak z latinského Civitas Nova, tak z byzantského Neapolis, jde o město velmi staré a důležité, jež bylo v letech 381–1831 biskupským sídlem. Na ukazatelích je uváděno také pod italským jménem Cittanova, ale ještě dříve slulo Emonia. Původně stávalo na ostrově, z něhož se teprve po nasypání valu stal v 18. stol. poloostrov. Zejména odtud se vozilo dřevo do Benátek na stavbu lodí a na výztuhu městských staveb v močálovitém terénu. Z té doby pochází i opevnění Novigradu a jeho nejhezčí stavby jako palác rodu Urizzi, městská lodžie a kostel sv. Pelagia, jehož mnohem starší krypta uchovává světcův sarkofág.
Za Novigradem vede vozovka nejprve takřka po vodě, když po krátkém mostě a pak po nízké hrázi oddělující moře od laguny překonává ústí nejdelší istrijské řeky Mirna do Jadranu. Dál se silnice moři poněkud vzdaluje, aby se mu zase přiblížila v nejživějším a nejnavštěvovanějším istrijském středisku, jímž je Poreč, známá dodnes také pod italským jménem Parenzo. I cyklotrasa procházející celou Istrií se nazývá Parenzana: vede v délce 123 km z Terstu do Poreče, a to po stopách stejnojmenné železnice z let 1902–1935.
Při pozorování dnem i nocí tepajícího města je těžké představit si všechny katastrofy, které ho v minulosti potkaly. Nejprve si tady podávali, nebo spíš lámali ruce Římané s Histrijci, pak se tu střídali Byzantinci s Franky a Benátčany, z vnitrozemských dálek přicházeli Slované. Roku 1354 vypálila Poreč flotila Janovanů, kt…
Úplné znění článku naleznete zde