Vitorazsko rozhodně není všeobecně známým zeměpisným pojmem. Jen málokdo by toto území hledal na pomezí Novohradska, Třeboňska a dolnorakouského Waldviertelu, kudy protéká melancholická Lužnice, na rakouském území s názvem Lainsitz. Ostatně zajímavější než geografie je tu historie. Kdysi celé Vitorazsko patřilo do Čech, od konce 13. stol. zase náleželo k Dolním Rakousům. Na základě poválečné saint-germainské smlouvy bylo v roce 1920 mezi dva sousední státy rozděleno.
Vitorazsko osídlili slovanští kolonisté přicházející z Podunají a jižní Moravy ve 2. pol. 7. a na počátku 8. stol. Správní středisko Weitru (česky Vitoraz, odtud Vitorazsko) založil na počátku 13. stol. rakouský šlechtic Hadmar II. z rodu Kuenringů, kteří byli tradičními spojenci českých panovníků. Vystavěl ho se svolením českého krále na místě staršího slovanského sídliště, zbytky českého obyvatelstva se zde udržely až do 20. stol. Po smrti Přemysla Otakara II. získali Vitorazsko Habsburkové a Weitra byla Kuenringům zkonfiskována jako trest za jejich pomoc českému králi. Na počátku 17. stol. připadlo město Fürstenberkům, kteří dodnes vlastní zdejší zámek. Po rozdělení v roce 1920 je součástí České republiky 113 km2 Vitorazska, jeho větší část je rakouská.
Historické centrum Weitry se rozkládá na úpatí kopce, jemuž vévodí zdaleka viditelná věž mohutného zámku, původně hradu, přestavěného na konci 16. stol. podle plánů císařského stavitele Pietra Ferrabosca. Jeho dnešní podoba s čtveřicí charakteristických barokních štítů pochází z 18. stol. Fürstenberkové zámek přestavovali hlavně po ničivých požárech. Cenné zámecké sbírky svědčí o jejich uměleckých zájmech, přibližují také více než osmisetletou historii zdejšího regionu včetně nedávné doby, kdy Vitorazsko oddělovala od jižních Čech železná opona. Zámecká expozice prostřednictvím fotografií a dokumentů ukazuje nejen systém nesmyslné ostrahy hranic komunistického Československa před vlastními občany, ale také připomíná dramatické útěky do svobodného světa.
V klenutých sklepích zámku je umístěna pivovarnická expozice. Weitra totiž proslula vařením piva. Podle některých pramenů je dokonce nejstarším pivovarnickým městem v Rakousku. Rakouský vévoda Fridrich Sličný propůjčil měšťanům várečné právo již v roce 1321 a v době největšího rozkvětu pivovarnictví v polovině 17. stol. vařilo ve Weitře pivo v domácnostech a hostincích přes 30 pivovarů. Dnes zbyly ve městě už jen dva. Postupem času se Weitra stala i významným střediskem textilní výroby.
Uprostřed náměstí stojí radnice, v jeho východní části nádherný barokní sloup sv. Trojice z poloviny 18. stol. Obklopují ho renesanční měšťanské domy vyzdobené černobílými sgrafity. Zajímavostí náměstí je historická podzemní cisterna, původně v 15. stol. sklad masa. Dochovaly se také kamenné hradby z konce 13. stol. a jedna ze dvou původních bran – renesančně přestavěná Zwettlerská brána z roku 1526, jíž procház…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Třeboňsko