Jižní Korea se může pochlubit deseti položkami na seznamu Světového dědictví UNESCO. Od roku 2000 k nim patří také pět historických oblastí v městě Kjongdžu (GYEONGJU).
Kjongdžu je po Soulu nejnavštěvovanějším jihokorejským místem. Každý cizinec, i když se v Koreji zdrží třeba jen tři nebo čtyři dny, se tam touží aspoň na chvíli podívat. Město sice leží na druhém konci země než Soul, ale vzdálenost asi 350 km lze překonat expresním autobusem nebo vlakem zhruba za čtyři hodiny. Dnešní Kjongdžu ale není jen historickou rezervací. Je to zároveň moderní město s asi 280 000 obyvateli, kde jsou četné cenné památky rozesety na velké ploše.
Dějiny města jsou úzce spojeny s historií Silly, jednoho ze tří státních útvarů označovaných později jako Samguk – Tři království. Zpočátku ji dlouho řídili šamanští panovníci, o plně centralizovaném státu lze mluvit až za Pophunga, který vládl v letech 514–540, začal prohlubovat styky s Čínou a přijal od čínského císaře jako první titul wang („král“).
Panovníci, kteří vládli v Sille do 6. stol., byli pohřbíváni do mohylových hrobek v hlavním městě, které se tehdy nazývalo Sorabol („hlavní město“). Rakve s těly šamanských vládců obloženými zlatými předměty veliké ceny byly vždy umístěny do jednoduché, dřevem vyložené hrobky na dně hluboké jámy. Vše pak bylo zasypáno zeminou, utěsněno mohutnými balvany a nahoře byla navršena polokulovitá mohyla o výšce kolem 20 m a průměru až několik desítek metrů. Hrobky tak byly dobře zabezpečeny proti vykradení. Mnohé poklady, mezi nimi i tři zlaté královské koruny, se tak uchovaly do dnešní doby a jsou vystaveny v muzeích v Kjongdžu i v Soulu. Procházka dnešním „mohylovým parkem“ s dvaceti mohylami králů a dalších členů královské rodiny patří při návštěvě Kjongdžu k nejoblíbenějším atrakcím.
Za Pophungovy vlády přijala Silla buddhismus, který měl později výsadní postavení nejen ve „staré“ Sille (do roku 668), ale i v Sille „sjednocené“. Králové sice uznávali i konfucianismus, ale hrál tam menší roli než v Pekče a v Kogurju. Hned od 6. stol. začaly v hlavním městě vznikat četné buddhistické kláštery a objevily se i pozoruhodné sochy Buddhů. Zřejmě nejstarší je klášter Pulguksa, ležící asi 10 km za městem. Dřevěné svatyně jsou přirozeně z velké části nové, ale originální jsou dvě desetimetrové kamenné pagody, postavené z dovedně opracovaných kamenů bez použití malty, které stojí před hlavním chrámem ve stejném stavu již od roku 750. Klášter byl společně s nedalekou jeskynní svatyní Sokkuram zařazen na seznam Světového dědictví samostatně, o pět let dříve než lokality v samotném Kjongdžu.
Nejslavnější érou v historii Kjongdžu jsou samozřejmě léta 668–918, kdy odtud sillští králové ovládali celé „sjednocené“ území poloostrova na jih přibližně od 39. rovnoběžky. Město získalo jméno Kumsong („Zlaté město“) a celé bylo přestavěno podle vzoru tehdejšího čínského hlavního města Čchang-anu. Mělo přibližně čtvercový půdorys a několik desítek ulic se křížilo v pravých úhlech jako na šachovnici. V době vrcholného rozkvětu v 8. stol. proslulo Zlaté město svým bohatstvím, nádherou královského sídla i buddhistickým uměním nejen ve východní Asii, ale dochovaly se o něm záznamy třeba až v Persii. Podle některých pramenů mělo až milion obyvatel, což je ale údaj jen těžko ověřitelný.
Éra Sjednocené Silly byla důležitá i pro rozvoj korejské literatury. Kromě čínsky psaných básní zde v roce 888 vznikla rozsáhlá sbírka nejstarších básní v korejštině Samdemok (Sbírka poezie tří pokolení). Za mongolských vpádů ve 13. stol. však byly všechny exempláře zničeny a do dnešní doby se z ní zachovalo jen 25 básní.
Po pádu dynastie sillských králů bylo Zlaté město odsunuto na vedlejší kolej a v roce 940 přejmenováno na Kjongdžu. Ve 13. stol. Mongolové zničili proslulou devítistupňovou dřevěnou pagodu a během invaze na konc…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Jižní Korea