Zoo Kodaň
Při vyslovení jména Dánsko by měli zpozornět všichni milovníci zvířat. Nevelká země totiž oplývá až překvapivě vysokým počtem kvalitních zoologických zahrad, veřejných akvárií, oceanárií a podobných zařízení.
V některých případech jde dokonce o zařízení netypická, ojedinělá svou koncepcí a realizací. Jako kdyby si plochá země s nepříliš rozmanitou přírodou tak trochu vynahrazovala to, oč ji geografická poloha a nevýrazný reliéf ochudily, a na druhé straně třeba i v podobě veřejných akvárií potvrzovala, že určujícím prvkem jejího přírodního světa je moře.
Ďábel s rudýma ušima
Za největší zvířecí raritou, jaká je v Dánsku k vidění, můžeme zatím ještě stále zamířit do kodaňské zoo. Zhruba půlmetrové černé zvířátko s bílým příčným pruhem na prsou a trochu sraženou postavou zaujme na první pohled snad jen velmi řídce osrstěnýma, a proto nápadně červeně prosvítajícíma ušima. Když zívne, pozornost se rázem zvýší, neboť se v obou čelistech objeví překvapivě mohutné špičáky, jaké by člověk očekával u nějaké šelmy. A k tomu to jméno – ďábel medvědovitý! Ve skutečnosti jde o vačnatce, po vyhubení vakovlka největšího masožravého představitele této skupiny savců, který se v přírodě vyskytuje pouze na Tasmánii. A protože jeho vývoz z Austrálie je zakázán, jsou kodaňští ďáblové jediní na světě, které lze vidět mimo jejich vlast. Do dánské metropole se dostaly na jaře 2006 dva páry trochu kuriózním způsobem – jako dar tasmánské vlády k narození prince Christiana, prvorozeného syna korunního prince Frederika a jeho manželky, korunní princezny Mary, jež se za svobodna jmenovala Mary Elizabeth Donaldsonová, narodila se jako dcera skotských emigrantů v tasmánském hlavním městě Hobartu a Frederik se s ní seznámil během olympijských her v Sydney.
V pozadí daru byl ještě jeden pragmatický důvod – snaha založit chovnou skupinu mimo Austrálii. Na Tasmánii kosí od poloviny 90. let ďábly infekční rakovina tváře takovou rychlostí, že podle odhadů druh do roku 2035 vyhyne, nenajde-li se včas účinný lék. Další cestou k záchraně je vytvořit v péči člověka několik dostatečně početných populací, v nichž se virus této choroby nevyskytuje. Tento plán probíhá na několika místech pevninské Austrálie, kde ve volné přírodě ďáblové vyhynuli zřejmě ještě před začátkem našeho letopočtu. Rozmnožit ďábly se ale v Kodani nepodařilo, i když přinejmenším jedna samice jednou porodila, ale mláďata vůbec neopustila vak. Ďáblové jsou krátkověcí, v přírodě se dožívají pěti, v péči člověka kolem osmi let. Z původních dvou zůstal v Kodani už jen jeden pár a i ten se blíží rekordnímu věku. Zda dojde k „obnově“ daru, není zatím jasné a záleží to jen na tasmánské vládě, i když zoo by zájem měla.
Kodaňská zoo byla založena v roce 1859, což ji řadí k nejstarším v Evropě. V poslední době ale prochází rozsáhlou obnovou, takže je zároveň jednou z nejmodernějších. Vlajkovou lodí nové tváře zoo je pavilon slonů, který navrhnul hvězdný britský architekt, sir Norman Foster, těsně před otevřením je supermoderní arktický pavilon, jenž mj. nabídne i tunel vedoucí bazénem ledních medvědů.
Ryba jako mlýnský kámen
Téměř na samé špičce Jutského poloostrova (i když ve skutečnosti jde už o Severní jutský ostrov oddělený od pevniny úžinou Limfjorden) leží na břehu průlivu Skagerrak městečko Hirtshals, které se začalo rozvíjet jako maličká osada kolem majáku uvedeného do provozu v roce 1863. Kromě trajektového přístavu je proslulé především Oceanáriem Severního moře, což je vůbec největší veřejné akvárium v celé severní Evropě. Jeho nejslavnějšího obyvatele spatříme poprvé už na parkovišti před vchodem, kde stojí socha měsíčníka svítivého, odhalená roku 2005 při znovuotevření oceanária po rekonstrukci vynucené trochu paradoxně požárem. Nejdříve čeká na návštěvníka 1…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Dánsko