Jako prstenec z několika dílů obepíná v délce 5,3 km historické centrum Vídně, její paláce, muzea, kostely, ale také rozsáhlé parky, pomníky historických osobností i legendární kavárny. Od Státní opery až po Uměleckohistorické muzeum. Jako kdyby chtěla ochránit nejcennější a nejvýznamnější skvosty někdejší císařské metropole. Sama je přitom klenotem. Jubilující Ringstraße (Okružní třída), jeden z nejvýznamnějších počinů světové architektury a urbanismu 19. století.
„Es ist mein Wille…“ neboli „Jest mou vůlí…“ Těmito slovy nařídil výstavbu Ringstraße 20. prosince 1857 sám císař František Josef I., aby pak 1. května 1865 slavnostně otevřel první část dnes 57 m širokého bulváru. Kompletní výstavba Ringstraße v plné délce nicméně trvala přes padesát let. Cílem mamutího projektu bylo propojit předměstí Vídně s imperiálním centrem moci. Hned na začátku projektu bylo jasné, že mít své sídlo u budoucího výstavního bulváru znamená prestiž, takže se šlechta i bohatí měšťané předháněli, kdo si tam nechá postavit pompéznější sídlo symbolizující bohatství i význam.
Výstavbou byli pověřeni nejlepší architekti té doby – Theophil von Hansen, Heinrich von Ferstel, Gottfried Semper, Carl von Hasenauer či Friedrich von Schmidt. Zvolili historizující styl, pro který byl charakteristický návrat k architektonickým formám předchozích dob, avšak s využitím nových technologií i materiálů. Oživili renesanci, baroko i gotiku a vytvořili specifický styl, který nese stejné jméno jako samotný bulvár.
Postupně vznikaly reprezentativní budovy jako například Neue Burg (nové křídlo Hofburgu, kde dnes sídlí např. Rakouská národní knihovna či etnografické Weltmuseum Wien) nebo mistrovská díla architektury v neorenesančním slohu – Uměleckohistorické…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Vídeň