Las Vegas či Dubaj Černého moře – taková srovnání můžete zaslechnout ve spojení s vyhlášeným letoviskem Batumi, jež v letních měsících doslova praská ve švech. Hlavní město Adžárie je dnes nejdůležitějším gruzínským přístavem a jeho neuvěřitelně rozmanitá krása vynikne především za večerního osvětlení. Nasvícené je tu téměř vše – secesní domy, moderní budovy, věže, sochy, památníky a dokonce i palmy.
Dnešní Batumi stojí na místě někdejší řecké kolonie Bathus limen („hluboká zátoka“). Ve středověku to bylo malé opevněné město patřící ke sjednocené Gruzii, o něž později probíhaly boje s Osmanskou říší. Pod její kontrolu se dostalo na počátku 17. stol. a s příchodem Turků začala také islamizace obyvatelstva (dnes vyznává islám přibližně třetina obyvatel Adžárie). Rozkvět města je spojen až s carským Ruskem. To anektovalo Batumi v roce 1878, kdy mělo 3000 obyvatel. O pět let později byla do města přivedena železnice. Po dokončení ropovodu z Baku v roce 1900 se Batumi stalo hlavním ruským přístavem v této části světa. Město, odkud mířila do světa asi pětina tehdy spotřebovávaného „černého zlata“, zažívalo obrovský boom. Právě z této doby pochází zástavba ve starých čtvrtích. Počet obyvatel stoupl za čtvrt století desetinásobně.
Za Sovětského svazu bylo Batumi hlavním městem Adžarské ASSR, která i po jeho rozpadu zůstala nadále autonomní republikou. Do jejího čela se v roce 1990 dostal Aslan Abašidze. Tento autokratický vládce měl k ruce vlastní armádu a Adžárii rozvíjel jako volnou ekonomickou zónu nezávislou na Tbilisi. V době, kdy Gruzie byla zmítána občanskou válkou, Adžárie prosperovala. Vše se změnilo po nástupu prezidenta Micheila Saakašviliho, který Abašidzemu pohrozil použitím vojenské síly, pokud se nepodvolí přímé prezidentské správě. I na základě masových protestů obyvatel podal nakonec Abašidze v roce 2004 demisi a stáhl se do ruského exilu. O tři roky později byl v nepřítomnosti odsouzen na 15 let za zneužití pravomoci a zpronevěru téměř sta milionů dolarů ze státní pokladny.
Už více než deset let se v Batumi úspěšně realizuje projekt, jehož cílem je učinit město atraktivnějším pro turisty. Vznikly tu některé architektonicky neotřelé stavby či nové mezinárodní letiště. Výrazně se zvýšil počet obyvatel až na současných téměř 170 000. Mnozí Gruzínci si zde kupují „letní byty“ a někteří je pronajímají.
Při návštěvě Batumi určitě nesmíte vynechat procházku nedávno opraveným starým městem plným malebných secesních domů. Rozlehlému Evropskému náměstí vévodí socha kolchidské princezny Médeie držící v ruce zlaté rouno, symbol bohatství a blahobytu Adžárie. Malebná Piazza je náměstí v italském stylu s restauracemi, hotely a obchůdky, jemuž dominuje hodinová věž. Z ní se každé tři hodiny rozeznívá gruzínská hymna. Večerní atmosféru venkovního posezení tu dokreslují jazzoví klavíristé, vystupovaly zde však i světové hvězdy jako Placido Domingo či Sting.
Symbolem současného Batumi je 130 m vysoká Abecední věž využívající známý tvar dvoušroubovice DNA, kterou zdobí jednotlivé znaky gruzínské abecedy. Věž je zakončena stříbřitou koulí s proskleným vyhlídkovým patrem a restaurací. Kousek od ní stojí u pobřežní promenády, hned vedle obřího ruského kola, Socha lásky – osmimetrové ocelové kinetické sousoší Muž a Žena gruzínské umělkyně Tamary Kvesitadze. Po své instalaci v roce 2010 bylo přejmenováno na Alí a Nino podle hlavních postav stejnojmenného románu Kurbana Saida líčícího tragický příběh lásky ázerbájdžánského muslimského chlapce a gruzínské křesťanské dívky. Vždy v sedm večer se sochy stojící čelem proti sobě dají do pohybu, stále víc se přibližují, dotknou se, prolnou se navzájem v jedinou bytost, aby vzápětí jejich pohyb pokračoval a milenci se od sebe začali nezadržitelně vzdalovat – každý na opačnou stranu. Celá akce, efektně barevně nasvícená, trvá asi 10 minut. Nejvyšší stavbou ve městě je 200 m vysoká Batumská věž, v horní části fasády se zabudovaným malým ruským kolem s osmi kabinkami. Původně měla sloužit jako sídlo Technické univerzity, k tomu ale nikdy nedošlo, v roce 2015 byla prodána v aukci za 25 milionů dolarů a dnes je v ní hotel…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Gruzie