Kutaisi, metropole bájné Kolchidy, kam se Iásónovi argonauti vypravili za zlatým rounem, patří k nestarším nepřetržitě obydleným městům v Gruzii. Podle helénistického básníka Apollónia Rhodského, který jejich výpravě věnoval čtyřdílný epos Argonautika, právě zde sídlil král Aiétés, od něhož měli rouno získat.
Dnešní Kutaisi je životem kypící moderní město s více než 130 000 obyvateli, třetí největší v Gruzii. Archeologické výzkumy potvrzují, že město existovalo již ve 2. tisíciletí př. n. l. Jeho nejslavnější éra nastala v letech 1008–1122, kdy bylo hlavním městem celého gruzínského království. Jinak jeho osudy příliš nevybočovaly z proudu událostí týkajících se celé země. Jednou z výjimek byl skandální protižidovský proces v roce 1879, jakási obdoba naší pozdější „hilsneriády“, i když v Kutaisi bylo všech 10 tehdejších obviněných osvobozeno. V roce 2012 bylo do Kutaisi přesunuto z Tbilisi sídlo gruzínského parlamentu. Toto uspořádání však vydrželo pouze šest let. Nová ústava přijatá v roce 2018 vrátila parlament zpátky do hlavního města.
Dnešní podobu Kutaisi utvářelo především 19. stol. s celkem tradiční dobovou architekturou, k níž 20. stol. přispělo řadou staveb v duchu nabubřelého socialistického realismu (Činoherní divadlo, Divadlo Státní opery ad.), ale může se pochlubit i zcela moderními stavbami. K nim patří především budova parlamentu od španělského ateliéru CMD Ingenieros (Alberto Domingo a kol.), kritizovaná však pro svou zbytečnost i pro necitlivou likvidaci památníku Rudé armády, který stával na jeho místě (při nezvládnutém odstřelu dokonce zahynuli dva lidé).
Nejvýznamnější historickou památkou přímo ve městě je velkolepý chrám Smrti Panny Marie, založený na počátku 11. stol. králem sjednocené Gruzie Bagratem III. a nazývaný jeho jménem (Bagrati). V roce 1692 ho těžce poškodilo turecké vojsko a ještě v polovině 20. stol. zde bylo možno spatřit ruiny bez kleneb a bez kupole. Jako významná památka „zlatého věku“ gruzínského státu byl chrám do roku 1994 víceméně obnoven a v uvedeném roce dokonce zapsán spolu s klášterem Gelati, ležícím necelých 10 km severovýchodně od města, na seznam Světového dědictví UNESCO. Pokračující opravy na obou místech však vyvolaly obavy památkářů a v roce 2010 dostaly obě stavby označení „světové dědictví v ohrožení“. O sedm let později pak výbor Světového dědictví rozhodl, že katedrála Bagrati bude ze seznamu Světového dědictví vyškrtnuta, neboť rozsáhlá rekonstrukce „narušila integritu a autenticitu“ památky.
Klášter Gelati naopak na seznamu zůstal a dokonce mu bylo odebráno označení „v ohrožení“, protože všechny tamní opravy byly shledány v pořádku. Založil ho v roce 1106 král David IV. jako jeden z prvních klášterů v zemi. Proslavil se nejen jako významné náboženské a kulturní centrum, ale též jako pohřebiště gruzínských králů. I jeho architektura zapadá do kontextu architektury „zlatého věku“, které se blíže věnujeme v článku o Mcchetě. Rovněž zde uvidíme ústřední chrám na půdorysu kříže, završený mohutnou kopulí, a pozoruhodnou sochařskou výzdobu exteriéru. Zvláště cenné jsou ale mozaiky a nástěnné malby v interiéru, především mozaika Panny Marie z 12. stol. v konše kněžiště. S klášterem je spojen i tzv. Chachulský triptych (dnes v Muzeu umění v Tbilisi), byzantská zlatnická kompozice drahokamů, perel a smaltových destiček z 8.–11. stol., která si nezadá se slavnou Pala dʼOro v benátském chrámu sv. Marka.
V blízkém okolí Gelati stojí ještě památný klášter Mocameta, který založil v 11. stol. Bagrat IV. na památku dvou mučedníků, hrdinů protiarabského odboje v 8. stol. Zapomenout však nesmíme ani na přírodní rezervaci Sataplia na svazích stejnojmenné vyhaslé sopky zhruba 10 km severně od Kutaisi. Jsou tu slavné krápníkové jeskyně, naleziště s pozůstatky lidské přítomnosti v paleolitu, porost opadavého kolchického lesa, ale především unikátní zkamenělé stopy druhohorních dinosaurů. Představa, jak dinosauři před nějakými 150 miliony let kdesi poťapali bahnitý břeh a jejich stopy se zachovaly až do dneška, vypadá jako příběh z knížky pro děti… a děti přece dinosaury milují. Jenomže právě to se tady stalo a Gruzie se díky tomu může chlubit i takovouto mimořádnou atrakcí.Gruzie