Děčínský Sněžník leží asi 7 km západně od Děčína a je vůbec nejvyšším vrcholem Labských pískovců. Ačkoliv na saské straně najdeme stolových hor více, žádná z nich nedosahuje jeho výšky. Vrchol hory tvoří plošina o velikosti zhruba 1600 × 600 m, která se mírně svažuje k česko-německé hranici. Blízko jejího jižního okraje se nachází nejvyšší místo s nadmořskou výškou 724 m. Asi 400 m severovýchodně od něj stojí kamenná rozhledna z poloviny 19. stol. Kupodivu původně nevznikla jako vyhlídkové místo.
Tehdejší majitel panství František Antonín z Thunu a Hohenštejna vyšel vstříc zeměměřičům, kteří měli provádět trigonometrické zaměření Saska, Pruska a Rakouského císařství. Stolová hora nedaleko Děčína, v té době známá jako Vysoký Sněžník či spíše Hoher Schneeberg, byla vybrána jako jeden z důležitých bodů trojúhelníkové sítě. Ve výšce 718 m n. m. tu měla vzniknout zaměřovací věž. František Antonín však projevil vizionářský talent a namísto obvyklé dřevěné stavby tu nechal postavit masivní kamennou věž o výšce 33 m. Pozval renomovaného drážďanského architekta Karla Moritze Haenela, který stavbě vtiskl romantický vzhled inspirovaný anglickou gotikou. Stavělo se v letech 1863–1864 z pískovcových kvádrů, kvůli nimž byl otevřen nový lom, celkové náklady se vyšplhaly na téměř 20 000 zlatých. Zeměměřiči všech tří stran věž využívali další dva roky, než prusko-rakouská válka spolupráci zastavila.
Už při dostavbě věž přitahovala pozornost a zdejší správce dovoloval za malý poplatek výstup na pozorovací plošinu. Pro pohodlí turistů byl vedle věže postaven hostinec a lokalita se stala oblíbeným výletním místem. Objevila se na dobových pohlednicích a s nástupem cyklistiky se stala i cílem tras velocipedistů až ze vzdálených Drážďan. Poprvé se tak stalo už v roce 1883.
V roce 1936 zde profesor děčínského technického učiliště Matthias Färber zachytil první televizní vysílání na našem území. Jednalo se o přenos z olympijských her v Berlíně. Nacistické Německo chtělo tehdy ohromit svět přímými přenosy, ale vysílání prý nebylo příliš kvalitní.
Další osud rozhledny nebyl příliš veselý. Po druhé světové válce chátrala a v 70. letech byla už v takovém stavu, že musela být uzavřena. Ještě hůř dopadl hostinec, který vyhořel a roku 1983 byl stržen docela. Neutěšený stav trval až do roku 1992, kdy bylo zdivo rozhledny zafixováno pomocí ocelových výztuží a na vyhlídkovou plošinu mohli opět vystoupit turisté. V roce 1999 byla postavena nová restaurace, jejíž vzhled kopíruje tu původní. Další rekonstrukce rozhledny proběhla v letech 2014 a 2016, kdy se též podařilo zredukovat počet antén na jejím vrcholu.
Děčínský Sněžník dnes turistům nabízí možnost ončerstvení a dokonce i ubytování v několika pokojích a hlavně vystoupit na rozhlednu. Musí ovšem zaplatit drobné vstupné a hlavně vyšlápnout 153 schodů, z toho posledních 38 v horní části je litinových a poměrně úzkých. Výhled však stojí za to. Za dobré viditelnosti jsou vidět Drážďany, stejně jako dominanty českých pohraničních hor, jako jsou Ještěd či Sněžka. Do vnitrozemí se pak nabízí panoramatický pohled na České středohoří a hřeben Krušných hor. V oblasti Saského Švýcarska jsou pak vidět další stolové hory jako Kleiner a Großer Zschirnstein, Lilienstein či Königstein se známou pevností. Rozhledna bývá otevřena celoročně, v zimě s ohledem na klimatické podmínky obvykle jen o víkendech. I v době, kdy je rozhledna uzavřena, nabízí Děčínský Sněžník několik výborných vyhlídek, jako je Drážďanská vyhlídka na západě či Koňská hlava na východě. Přes stolovou horu vede červená značka evropské dálkové trasy E3 a dále pak zelená značka z obce Sněžník.
Právě po zelené trase ze Sněžníku projdeme kolem kříže a mohyly, které se tu říká Švédský hřbitov. Podle legendy tu byli pohřbeni vojáci z třicetileté války. Skutečnost je však mnohem prozaičtější. Kříž tu postavil na památku svého vnuka padlého ve 2. sv. válce bývalý děčínský starosta Luft. Franz Luft byl profesí lékárník, který úřad starosty zastával dokonce ve dvou volebních obdobích. V roce 1926 odešel do důchodu a přestěhoval se do Sněžníku, kde si otevřel kavárnu Cafe Luft. Za kavárnou se rozkládal lesopark, jímž vedla promenádní cesta nahoru k rozhledně zvaná Bürgermeister-Luft-Weg neboli Cesta starosty Lufta, což je název, který se pro tuto trasu používá dodnes. Luft byl členem místního okrašlovacího spolku a o lesopark, cestu i mohylu s křížem se staral až do svého odsunu po válce. Tehdy, ve věku 84 let, byl zařazen do pěšího transportu a poslán přes kopec do Německa. Někde před saskou vesnicí Rosenthal se oddělil od skupiny a již o něm nikdo nikdy neslyšel.
Na východ od Švédského hřbitova najdeme ještě jednu zajímavost, uzavřený vchod do bývalých podzemních lomů na fluorit. Na stěnách dutin v pískovci zde v dávné geologické minulosti vykrystalizovaly fluoritové drúzy, které se tu těžily v letech 1955–1995. V podzemí se údajně nachází na 21 km chodeb, které spojují jednotlivá ložiska a sahají až pod obec Jílové. Důlní dílo je dnes nepřístupné, nicméně je další zajímavostí naší nejvyšší stolové hory.