Korutanská jezera patří k nejobdivovanějším klenotům zdejší přírody, kterých bychom podle oficiálních údajů napočítali 1270. To nám může připadat jako hodně velké číslo, ale jen do chvíle, kdy zjistíme, jaký nepoměr panuje mezi jejich rozlohami. Na čtyři největší – Wörthersee, Millstätter See, Ossiacher See a Weissensee – připadá asi 83 % celkové plochy. Tato jezera, která patří k největším i v rámci celého Rakouska, leží blízko sebe a pro korutanský cestovní ruch jsou tím, čemu se u nás říká rodinné stříbro.

V rakouském alpském prostoru se nachází ještě jedno podobné seskupení velkých jezer, a to ve známé oblasti Solné komory. Tamní jezera, stejně jako jezera korutanská, vděčí za svůj vznik ledovcům a jsou rovněž intenzivně využívána cestovním ruchem, jinak se ale obě oblasti značně liší. Pro Solnou komoru je příznačné střídání atlantských a kontinentálních podnebných vlivů, kdežto Korutany, kryté od severu alpskou hradbou, jsou již částečně pod vlivem teplého středomořského podnebí a dostávají podstatně více slunečního svitu. Velká korutanská jezera jsou vesměs chráněna před silnými větry a k tomu mají slabý odtok. Nedochází tudíž u nich k tak intenzivnímu promíchávání vodních vrstev jako u jezer solnohradských. Korutanská jezera – a teď už mluvíme i o mnoha jezerech menších – se v létě rychleji prohřívají a naopak v zimě snáze zamrzají.

Křišťálově průzračná voda povětšinou dosahující kvalit vody pitné a v létě teplot až 28 °C, k tomu přehršel prosluněných horských scenerií, jedna poutavější než druhá – to jsou hlavní přednosti korutanského jezerního světa, o němž můžeme mluvit také jako o největším přírodním koupališti Rakouska. Jezer, v nichž se dá koupat, je tu okolo 200 a vzhledem k úrovni služeb a možnostem rekreačního vyžití, které nabízejí jejich břehy i širší okolí, jsou pro spoustu lidí atraktivnější než třeba přímořská letoviska na nedalekém Jadranu.

Wörthersee zaujímá s rozlohou 19,4 km² páté místo v pořadí největších jezer Rakouska. Jeho hladina se rozlévá v údolí, které v Klagenfurtské pánvi probíhá souběžně s blízkým údolím Drávy. Toto údolí bylo založeno tektonicky ve zlomovém pásmu, a o to snáz pak tady mohl během posledního zalednění hloubit jezerní bazén drávský ledovec. Podobně vznikla i ostatní tři zdejší velká jezera. Wörthersee je výrazně protažené od západu k východu až do délky 16,5 km a prakticky se dotýká západního okraje Klagenfurtu, s jehož centrem je spojeno umělým kanálem splavným pro menší osobní lodě. V sezoně si lze na jezeře vybrat z široké nabídky plaveb, ať již linkových či okružních, v nabídce jsou i nostalgické jízdy zrestaurovanými loděmi Loretto a Lorelai, které se tu plavily již téměř před stoletím. Teplota vody většinou překročí dvacetistupňovou hranici koncem května a zpět pod ní klesá až koncem září. Po obvodu jezera najdeme řadu pláží, kempů, půjčoven kol, člunů i různého sportovního vybavení.

Nad jižním břehem Wörthersee se zdvíhá zalesněný hřbet Pyramidenkogel (851 m n. m.), na jehož vrcholu ční vysoko nad koruny stromů stejnojmenná rozhledna. Kdo ji nenavštívil, u Wörthersee snad jako by ani nebyl. Kruhový výhled předčí veškerá očekávání – k jezeru, které odnikud odjinud z pevné země v celé šíři nepřehlédnete, se ze všech stran sbíhají kopce a hory. Této živoucí plastické mapě vévodí blízký hřeben Karavanek, zpoza nějž k jezeru nakukuje vrcholek slovinského Triglavu.

Pyramidenkogel ale stojí za návštěvu už jen kvůli samotné rozhledně, jež v roce 2013 nahradila svou letitou betonovou předchůdkyni. Nová věž je důmyslnou konstrukcí z ocelových vzpěr a unikátních spirálovitě zprohýbaných nosníků z lepeného dřeva, které sahají od země až do sedmdesátimetrové výšky k třípatrové vyhlídkové terase, dostupné rychlovýtahem nebo spirálovitými schodišti. Motiv spirály odvozený od rotující elipsy se tu několikrát opakuje v různé formě, spirálovitý je i tobogan uvnitř věže, velká zdejší atrakce. Překonává padesátimetrový výškový rozdíl a jízda na zapůjčené textilní podložce rourou dlouhou 120 m trvá asi půl minuty. Celkově je architektura věže velice působivá – vzdušná, dynamická, a přitom uměřená. K tomu se jí daří neotřelým využitím dřeva navazovat dialog s okolní přírodou i hlásit se k místním řezbářským tradicím.

„Přes kopec“ od Wörthersee, tedy za masivem Ossiašských Taur, leží Ossiašské jezero (Ossiacher See), s rozlohou 10,8 km² třetí největší jezero v Korutanech a desáté v Rakousku. Jeho zvláštně znějící jméno má pravděpodobně původ ve slovanském výrazu osoje, jenž se dá vyložit jako „stinná strana“ a který zřejmě reflektuje polohou jezera vtěsnaného mezi značně převýšené okolní lesnaté hřbety. Z nich je nejvyšší Gerlitzen (1909 m), dosažitelný od jezera buď kabinkovou lanovkou, nebo po placené horské silnici. Z jeho vrcholových partií se rozbíhá několik sjezdovek s vleky jednoho z nejstarších korutanských lyžařských středisek. Tato místa mají v oblibě i rogalisté, pěším turistům se sem v létě vyplatí zavítat už jen kvůli dalekému kruhovému výhledu.

Bodensdorf, Steindorf am Ossiacher See, Ossiach – to jsou největší z několika pohostinných letovisek rozložených podél jezerních břehů a propojených kromě silnice rovněž lodní dopravou. Podmínky ke koupání jsou všude velice příznivé, voda je čistá a její teplota v létě běžně dosahuje až 27 °C. Nechybí zde ale ani možnosti kulturního vyžití. V Ossiachu stojí za pozornost zrekonstruovaný areál bývalého benediktinského kláštera, jednoho z nejstarších v Rakousku. Je možné si prohlédnout dodnes funkční kolegiátní kostel s barokním interiérem…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Korutany