Bitva u Cullodenu
To místo není ničím zvláštní. Leží asi sedm kilometrů východně od města Inverness. Vřesoviště, jakých po Skotsku najdeme desítky. Přesto jeho jméno zná každý britský školák. Dnes tu stojí moderní návštěvnické centrum a řada pamětních kamenů s nápisy. Dne 16. dubna 1746 tu proti sobě stály dvě armády, aby svedly poslední pozemní bitvu na území Velké Británie. Střet, který vstoupil do dějin jako bitva u Cullodenu, navždy změnil skotskou realitu.
Od konce 17. stol. žilo Skotsko ve stínu jakobitského hnutí. Zdejší obyvatelé, především členové klanů z Vysočiny, se nechtěli smířit s odchodem stuartovské dynastie, s níž sdíleli katolickou víru i historické kořeny. Proto podporovali zapuzeného krále Jakuba II. i jeho syna Jakuba Františka Stuarta, jenž do dějin vstoupil jako The Old Pretender, „Starý uchazeč“. V roce 1715 vytvořil s podporou Francie, Španělska i papeže invazní armádu, jež se měla spojit se skotskými vzbouřenci, kteří mezitím povstali proti nové hannoverské dynastii na britském trůnu. Vojenské přípravy však přerušila smrt Ludvíka XIV., protože jeho nástupce odmítl v podobných akcích proti Anglii pokračovat.
Jakub František nakonec do Skotska dorazil, ale bez slíbené flotily i zásob pro povstání. V té době už měli skotští rebelové za sebou dvě porážky na bitevním poli a uchazeč o trůn pochopil, že věc je ztracena. Nalodil se zpět a už nikdy na britskou půdu nevstoupil.
Poněkud úspěšnější byl jeho starší syn Karel Eduard Stuart. Po matce poloviční Polák se celý život považoval za legitimního dědice britského trůnu a dokonce užíval titul Karel III. V Anglii byl označován jako „Mladý uchazeč“, ale ve skotském folkloru najdeme ještě jiné jméno. Bonnie Prince Charlie („Hezký princ Karlík“) byla přezdívka odvozovaná od jeho šaramantního a chlapeckého vzhledu.
Karel se narodil v Římě a až do svých 24 let žil většinou zahálčivým životem mladého šlechtice. V roce 1745získal podporu Francie a zahájil pokus o svržení hannoverské dynastie. Připlul do Skotska a postavil se do čela velmi pestré armády složené především ze skotských horalů a části skotské šlechty, ale rovněž francouzských jednotek sestavených většinou ze skotských exulantů a dobrovolníků z Irska.
Počátky povstání se vyvíjely slibně. Karel vytáhl směrem na jih a poměrně snadno obsazoval jedno město za druhým. Po vítězné bitvě u Prestopansu získala jeho armáda sebevědomí a vstoupila na území Anglie. V Manchesteru se jí dokonce podařilo sestavit pluk z anglických rekrutů. Počátkem prosince pak jakobité postoupili až do Derby, pouhých 120 mil od Londýna, kde zavládlo zděšení. Zde je nutno podotknout, že podstatná část britské armády byla v té době vázána na kontinentu, kde se účastnila války o rakouské dědictví. Její velitel, vévoda z Cumberlandu (nejmladší syn krále Jiřího II)., začal přesouvat jednotky z Flander, aby se skotským vzbouřencům postavil.
Princ Karel nedokázal své počáteční úspěchy zhodnotit. Divocí skotští horalé svým pleněním a drancováním odpuzovali britské obyvatelstvo, které tak bylo jen velmi málo nakloněno obnově stuartovské dynastie. Navíc se blížila zima. V jakobitské armádě začalo váznout zásobování a množily se dezerce. Mladý princ nakonec zamířil zpět do Skotska, s britskou armádou v patách. Na konci ledna ještě porazil Brity u Falkirku, ale bylo to Pyrrhovo vítězství. Rozbroje v jeho armádě dosáhly vrcholu, a vydláždily tak neodvratnou cestu na Cullodenské vřesoviště.
Jako hlavní stan si vedení jakobitů vybralo Inverness, hlavní centrum Vysočiny. Britské válečné námořnictvo zahájilo blokádu přilehlé zátoky a do města se dostaly jen velmi omezené zásoby z Francie. Bylo jasné, že na jaře se někde poblíž odehraje bitva, která rozhodne o osudu povstání. Počátkem dubna vyrazil vévoda z Cumberlandu se svými jednotkami z Aberdeenu a v předvečer bitvy se utábořil západně od městečka Nairn, nedaleko Invernessu. Jakobité se rozhodli nočním pochodem dorazit na stejné místo a ještě téže noci provést překvapivý přepad jeho ležení. Noční přesun však byl chaotický a opožděný. Špatně živení a vyčerpaní horalé dorazili na místo těsně před rozedněním a útok byl odvolán. Aniž by měli čas na spánek, ustoupili k vesnici Culloden, kde zaujali postavení na otevřeném vřesovišti, které spíš nahrávalo vládnímu vojsku…
Bitva vypukla kolem jedné hodiny odpoledne dělostřeleckou výměnou, ve které rychle získali navrch zkušenější britští dělostřelci. Během necelé půl hodiny utrpěli jakobité, seřazení podle jednotlivých klanů v bojovou linii, těžké ztrá…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Skotsko