Oblast na pravém břehu Tibery se už v antice označovala „trans Tiberim“ neboli „na druhé straně Tibery“ – Řím se dlouhá staletí rozkládal pouze na levém břehu. A pravobřežní pahorek Janiculus nepatřil do sedmičky legendárních pahorků římských, byť si to o něm dodnes leckdo myslí. Teprve za Augusta se Trans Tiberim stalo jednou ze 14 tehdy nově ustanovených římských čtvrtí a v 2. pol. 3. stol. bylo obehnáno aureliánskými hradbami. Jak postupně z hovorové latiny vznikala italština, Tiberis se změnil v Tevere a současný název čtvrti Trastevere byl na světě, stejně jako Gianicolo, dnešní jméno pahorku.
V antice bylo Trastevere místem, kde se usazovali nejrůznější přistěhovalci včetně velkého množství židů, kteří zde žili prakticky až do konce středověku, a také prvních křesťanů. Ve středověku tu vznikla hustá spleť úzkých uliček, částečně zachovaná dosud. V novověku to zase dlouho byla dělnická čtvrť, kde měla většina lidí hlouběji do kapsy, zato ale pěkně prořízlou pusu. Dodnes se zdejší obyvatelé, Trasteverini, považují za jediné pravé Římany a mluví svérázným dialektem. Mají to ale čím dál těžší. V posledních desetiletích právě ona „římskost“ zaujala spoustu umělců, ale i cizinců, kteří se tu usadili, a z Trastevere se stala notně kosmopolitní čtvrť, navíc přeplněná turisty. Většinou se ale naštěstí pohybují jen v několika ulicích, především ve Via della Lungaretta vyhrazené pro pěší a kolem náměstí Piazza Santa Maria in Trastevere, případně posedávají v nesčetných restauracích, barech a dalších osvěžovnách, jimiž je čtvrť vyhlášená. A tak není ani dnes těžké najít místa, z kterých ještě dýchne závan původního Trastevere.
Důvodem k návštěvě Trastevere může být pro někoho specifická atmosféra, kterou zachytil například Alberto Moravia v některých svých povídkách i v románu Římanka, pro jiného třeba to, že z Trastevere údajně pocházejí nejkrásnější římské ženy. Kromě toho je Trastevere také místem mnoha pozoruhodných uměleckých památek. Začít můžeme tou nejzářivější, byť překvapivě trochu opomíjenou.
Villa Farnesina
Když se v 16. stol. stal Řím znovu italským městem číslo jedna, ovládl ho bezuzdný luxus. Nevyhnul se ani Trastevere, kde v ostrém kontrastu s příbytky chudiny vzniklo několik nádherných staveb, zejména v severní části směrem k Vatikánu. Villa Farnesina, stojící u řeky naproti paláci Farnese na levém břehu, byla jednou z nich. Nešlo o městský palác, ale o zahradní vilu určenou k odpočinku, k životu v kráse a klidu. A nenechme se mýlit její polohou – nejen, že je o pár let starší než Palazzo Farnese, ale jejím stavebníkem nebyl nikdo z tohoto rodu, nýbrž ze Sieny pocházející papežský bankéř Agostino Chigi, který svou úspěšnou kariéru zahájil už za pontifikátu Alexandra VI. a ještě úspěšněji v ní pokračoval v době Julia II. i Lva X. Muž, jehož bohatství pocházelo nejen z peněžnictví, ale také z vlastnictví kamencových dolů v Tolfě nedaleko Říma, byl také milovníkem výtvarného umění, literatury, divadla a starověku, jedním z velkých mecenášů italské renesance. V roce 1505 získal pozemek u Tibery a pověřil svého krajana Baldassareho Peruzziho, známého více jako malíř a divadelní návrhář než jako architekt, projektem vily. V létě 1511 se do ní nastěhoval a žil v ní až do své smrti o devět let později.
Po dokončení stavby se Peruzzi začal věnovat vnitřní výzdobě a pracoval na výmalbě klenby místnosti v přízemí označované dnes jako Loggia di Galatea. Chigi v té době přivedl do Říma z Benátek mladého talentovaného Sebastiana Lucianiho (později známého jako Sebastiano del Piombo), pověřil ho také realizací části výzdoby, a jakmile se naskytla příležitost, angažoval rovněž umělce nejvyhlášenějšího, samotného Raffaela Santiho. Tuto trojici posléze ještě doplnil Giovanni Antonio Bazzi řečený Il Sodoma. Už jen výčet těchto jmen stačí k pochopení, že zhlédnout zrestaurované nástěnné malby v této vile je pro zájemce o renesanční umění prostě povinnost.
Po smrti Agostina Chigiho začala vila dost rychle pustnout, zvláště když ji v roce 1527 ještě vyplenili žoldnéři římského císaře Karla V. v rámci jeho konfliktu s papežem Klementem VII. V roce 1580 koupili vilu Farnesové a od té doby se datuje její dnešní pojmenování.
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Řím 2