Dánská příroda
„Země, dobrá po celý rok. To je Dánsko“. Na toto heslo v devadesátých letech lákala návštěvníky dánská centrála cestovního ruchu. Trefný slogan vůbec nemusí měnit, protože nejde o heslo, nýbrž realitu.
Rozmanité pobřeží, ostrovy malinké i rozlehlé, obydlené i pusté, barevné plážové chatičky, křídové útesy, malebné zátoky, úrodné lány, písečné duny, voňavé lesy, svěží bríza. Nejjižnější ze skandinávských zemí lze poznávat a vychutnávat po celý rok – na jaře se kochat rozkvetlými loukami Jutského poloostrova či Fynu, kde ještě rostou pravé luční květiny, v létě se slunit u Severního či Baltského moře na plážích, které dohromady měří přes 5000 km, procházet se pestrobarevnou podzimní krajinou podél dun, které sahají až po Skagerrak, průliv oddělující na severu Dánsko od Norska, v zimě objevit kouzlo vánočních trhů, například v královské Kodani.
Mezi pozemní hranicí s Německem na jihu a Skagerrakem na severu se rozprostírá divoce romantická a rozmanitá krajina Jutska (Jylland), kde na ploše 30 000 km2 (asi 70 % rozlohy Dánska bez Grónska a Faerských ostrovů) žije zhruba 45 % obyvatel Dánska. Vysoké písečné duny na západě a severu, mezi tím rašeliniště a lesy, na východě pole a louky. Úrodná rovina, členité pobřeží, místy fjordové, na jihozápadě spíše mělčinové. Rozdíl mezi východním a západním pobřežím Jutského poloostrova je poměrně veliký.
Východ poloostrova je směsicí zemědělsky využívané půdy, lesů, pobřeží s jemným pískem a rušných měst. Nacházejí se tam také obě nejvyšší „hory“ Dánska – pokud se započítá i pohřební mohyla z doby bronzové na vrcholu, je jí Yding Skovhøj (172,54 m n. m.), když ne, patří prvenství pahorku Møllehøj (170,86 m n. m.).
Na východním pobřeží leží rovněž druhé největší dánské město Århus, kde se lze vydat po stopách Vikingů, kteří tam sídlili už v 9. stol. Århus je rovněž významný přístav, sídlo univerzity a díky své bohaté kulturní nabídce i řadě muzeí se v roce 2017 stane metropolí evropské kultury. Turisté obvykle nevynechávají ani katedrálu sv. Klimenta, která je nejdelším a nejvyšším kostelem v Dánsku. V muzeu v Silkeborgu můžete potkat Tollundského muže, výborně zachovalé, přirozeně mumifikované tělo muže, kterého pohltilo rašeliniště na Jutském poloostrově ve 4. stol. př. n. l. Město Jelling západně od Velje zase ukrývá dva runové kameny, patrně z 10. stol., které jsou na seznamu Světového dědictví UNESCO. Nápis na starším a menším z nich obsahuje nejstarší písemnou zmínku o Dánsku.
Zatímco východní pobřeží lemují rušná města, západ Jutska, kde se horizont zdá být nekonečný, je mnohem klidnější a láká na kilometrové pláže, dech beroucí oblast dun a národní park Vadehavet (Wattové či Mělčinové moře), největší v zemi o rozloze 1466 km2. Začíná u mysu Blåvandshuk, kde lze mj. spatřit zachovalé bunkry z druhé světové války. Mělčinové moře se táhne podél pobřeží v celkové délce 500 km, když z dánských vod přechází dále do německých a nizozemských. Celá oblast je mimořádně důležitá pro vodní a stěhovavé ptáky, kteří si tu na svém putování dopřávají odpočinek a využívají mělké moře jako dobře zásobenou spíž. Právě tady lze zažít fenomén „černého slunce“. Označuje se tak fascinující podívaná na tisícihlavá ptačí hejna, která krátce před západem slunce krouží ve vzduchu a hledají místo pro přenocování. Při výletě na ostrov Fanø v mělčinovém moři můžete v zimě hledat i jantar.
Nejsevernějším bodem Jutského poloostrova (přesněji Severního jutského ostrova, který od poloostrova odděluje teprve od roku 1825 úzký Limfjord) je mys Grenen, u nějž se stýkají Severní a Baltské moře. Na tomto „konci světa“ je příroda poněkud drsná, s bílými plážemi i útesy strmě padajícími do moře. Vítr vanoucí od západu tu nemilosrdně ohýbá stromy směrem na východ. Jedinečným zážitkem je místy až 40 m vysoká pohyblivá duna Råbjerg mile, kterou tvoří asi 4 mil. m3 písku.
Přímo u zmíněného Limfjordu leží čtvrté největší dánské město Aalborg se zachovalým hradem, zajímavou zoo, muzeem moderního umění KUNSTEN nabízejícím kromě výstav stálou sbírku dánského a světového um…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Dánsko