Dolní Slezsko
Vratislav, Wrocław nebo Breslau? U jiných evropských měst by možná takhle položená otázka vyvolala další otazníky, u „Benátek severu“ ale ne, protože všechny tři historické názvy jsou správné a aktuální.
V tisícileté historii metropole Dolního Slezska se totiž vystřídali vládci čeští, polští, rakouští i němečtí. Město si navíc oblíbil král český a císař římský Karel IV., a kdyby nebylo na konci 2. sv. války fatálně zničeno, zcela jistě by dnes konkurovalo Praze, Krakovu nebo Budapešti. Ale pojďme na začátek.
Stejně jako u jiných středověkých osad, i u Vratislavi byla klíčová řeka – Odra, která se jako nitka symbolicky proplétá celým historickým Slezskem a její vody se následně ztrácejí ve vlnách Baltského moře. V 1. pol. 10. stol. se hradiště ocitlo pod vládou českých panovníků. Díky tomu, jak praví jedna z několika legend o vzniku názvu města, získalo své jméno, a to po českém knížeti Vratislavovi I. Nejstarší zachovaná zmínka o městě, resp. o prvním vratislavském biskupovi, se objevuje v roce 1000, kdy se region dostal pod nadvládu Měška I. I v dalších staletích spadalo Slezsko s několika pauzami pod nadvládu slezských Piastovců. Historii českého dvouocasého lva, který je mimochodem ve znaku města dodnes, začal psát v roce 1327 Jan Lucemburský, i když se o celé knížectví musel nejprve utkat s polským králem Kazimírem Velkým. A zde se dostáváme k významné české kapitole v dějinách města. Český král a pozdější římský císař Karel IV. se s cílem urovnat pře svého otce setkal s polským králem právě ve Vratislavi. Po důležitém setkání došlo k symbolickému založení kostela tří světců – polského Stanislava, českého Václava a Doroty, patronky německých osadníků. Kostel jako zázrakem přečkal 2. sv. válku a ve Svídnické ulici nedaleko Rynku si ho můžeme prohlédnout i dnes.
Sám Karel IV. navštívil Vratislav nejméně pětadvacetkrát, což samo o sobě hovoří o její ekonomické a politické důležitosti. Celá čtvrť vnějšího města, kde se dnes nachází opera nebo královský zámek, obdržela dokonce po Karlovi svůj dnes již dávno zapomenutý název – Karlstadt. Přeskočme teď v historii období, kdy převzali nadvládu nad zeměmi Koruny české Habsburkové, a přenesme se do roku 1702, kdy byla založena Leopoldova akademie, tedy první vysoká škola ve Slezsku, jejíž historickou budovu můžeme i přes následné válečné katastrofy dodnes obdivovat – obzvláště slavná Leopoldova aula rozhodně stojí za návštěvu. Císař Leopold tehdy nemohl tušit, že za pouhé čtyři desítky let dobudou Slezsko Prusové a z Vratislavi se stane pevnost Breslau, po Berlíně a Královci třetí největší město pruského království. A že pruská němčina ovládne zdejší ulice na celé dvě staletí – až do válečné apokalypsy na jaře roku 1945…
Hlavním cílem turistů „města setkávání“, jak ho prezentuje oficiální slogan, je samozřejmě Rynek. Ten patří díky své rozloze skoro 3,8 ha k největším historickým náměstím v Polsku. Uprostřed stojí blok někdejších kupeckých a měšťanských domů, z něhož vyniká na jižní straně Stará radnice, právem považovaná za mistrovské gotické dílo, a na západní straně Nová radnice, před kterou jistě zaujme velká skleněná fontána z roku 2001. Zpozornět by tu měli také lovci gastronomických dobrodružství – v podzemí Staré radnice se ukrývá Svídnická krčma, považovaná za nejstarší restauraci v Evropě. Na chvíli se tu zastavte – před vámi už tady seděli Chopin či Goethe – a v klidu ochutnejte třeba pivo z místního minipivovaru, než se vydáte na prohlídku muzea v bývalé radniční budově. Její popis by vydal na několik stran, tak si alespoň řekněme, že zrekonstruované gotické a renesanční interiéry zdobí na několika místech opět český lev a v galerii místních osobností drží české želízko v ohni Jan Evangelista Purkyně, který ve Vratislavi působil.
Ze čtyř stran Rynku utrpěla na konci války nejméně ta západní, ostatní musely být po válce znovu postaveny a zrekonstruovány. Zatímco na Rynku proběhla rekonstrukce skvěle, podobně jako třeba v Gdaňsku nebo v části Varšavy, v postranních uličkách se sem tam objeví architektura období socialismu v podobě různých bytovek a paneláků. Tak ještě chvilku zůstaňme na náměstí a podívejme se, jakou architekturou zde přispěli Prusové, chcete-li Němci. Z 20. stol. pochází velká část severní strany, ale na první pohled asi nejvíc zaujme nejstarší vratislavský železobetonový „mrakodrap“ o výšce deseti pater z roku 1930 na západní straně Rynku. Stojí na rohu, jeho boční průčelí směřuje do Solného náměstí, kde se v minulosti obchodovalo se solí dováženou především z krakovské Veličky.
Na Rynku a v jeho okolí plném památek by turista mohl strávit i několik dní… jen s divným pocitem, že ho někdo sleduje. Ano, trpaslíci! Historie vratislavských trpaslíků, polsky krasnalů, se začala psát v 80. letech 20. stol. a je spojena s opozičním hnutím Oranžová alternativa. Původně se začali oranžoví trpaslíci s květinami objevovat namalovaní na zdech u protikomunistických nápisů, později během manifestací Oranžové alternativy začali nosit účastníci špičaté oranžové čepice připomínající ty trpasličí. V ulicích města se jako první objevil teprve v roce 2001 pravděpodobně Papa Krasnal, od té doby ale přibylo už na 1000 jeho kolegů a kolegyň. Trpaslíci se tak stali novým symbolem slezské metropole, a pokud svým dětem pořídíte mapu se samolepkami, bude z toho zábava na celý víkend.
Pojďme se teď projít k Odře, která odděluje historické centrum města od jeho srdce ležícího na Dómském ostrově (Ostrów Tumski). Z Rynku vyjděte branou mezi dvěma domy, kterým se přezdívá Jeníček a Mařenka. Dostanete se na plácek u kostela sv. Alžběty. Na jeho věž se dá vystoupit a z výšky 72 m se podívat na celé centrum včetně sousedních Masných krámů s unikátním pomníkem na počest jatečných zvířat. Maso tam už dávno nekoupíte, ale pokud hledáte neotřelý suvenýr, pak jste na správném místě. Směrem k řece pak leží ještě minimálně jeden objekt, který stojí za pozornost – Vratislavská univerzita. O ní a Leopoldově aule s překrásnými interiéry už byla řeč, ale doporučit lze i výstup na její 42 m vysokou věž, odkud lze pořídit pěkné fotky. Pokud si budete fotit sousední univerzitní kostel Nejsvětějšího jména Ježíšova ze 17. stol., budete zároveň mířit na místo někdejšího středověkého hradu, který zde nechal vystavět náš Karel IV. Jeho zbyteček tvoří sakristii, která není přístupná veřejnosti.
Vratislavské ostrovy v Odře jsou velice populárním místem odpočinku především v létě, kdy odsud místní i turisté pozorují nejrůznější plavidla na řece. Ostrov Písek (Wyspa Piasek) odvozuje svůj název od gotického kostela Nejsvětější Panny Marie na Písku, který je nejvyšší svatyní ve městě. V dubnu 1945 byl kostel vybombardován a po válce obnoven v barokní podobě. Na ostrově si můžeme ještě prohlédnout pravoslavný chrám sv. Cyrila a Metoděje z 2. pol. 17. stol. a pak už se přesuneme za dalšími historickými objekty po krásném železném Dómském mostě. Z něj vejdeme do klidné a malebné Katedrální ulice lemované domy s pěknými fasádami. Přivede nás ke Kostelnímu náměstí, která má pro Čechy jeden zvláštní význam. Stojí na něm totiž údajně nejvyšší pomník populárního českého světce Jana Nepomuckého na světě, barokní dílo Johanna Georga Urbanského. A to není všechno. Asi nejoriginálnější gotickou stavbou ve městě je sousední kostel sv. Kříže a Bartoloměje. Chrám je dvojpodlažní, což je velmi neobvyklé. Byl tak vyřešen spor mezi církevní a světskou mocí – jde vlastně o dva kostely v jedné stavbě. Katedrální ulicí pak dojdeme až ke katedrále sv. Jana Křtitele, nejdůležitějšímu katolickému chrámu ve Vratislavi. Během obléhání Vratislavi na jaře 1945 byla katedrála silně poničena a její rekonstrukce se protáhla až do 90. let. Sochařská výzdoba pochází mimo jiné od českého sochaře Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa.
Je už té historie opravdu hodně? Tak se pojďme osvěžit legendou o knedlíčkové bráně stojící kousek od katedrály, hned vedle románského kostela sv. Jiljí. Podle legendy právě zde kdysi na chvíli usnul jakýsi Konrád z jedné nedaleké vsi, když se hladový vydal po smrti své ženy, nejlepší kuchařky v okolí, do města. A protože jeho žena vařila ty nejlepší slezské knedlíčky, zjevila se mu ve snu a slíbila mu kouzelný hrnec, ve kterém se knedlíčky objeví pokaždé, když odjede do města na trh, ovšem za podmínky, že jeden vždy zůstane na dně. Když se Konrád vzbudil, uviděl před sebou hrnec knedlíků a hladový je snědl všechny. Poslední z knedlíčků se ale sníst nenechal a proměnil se v kámen na bráně kostela. Kouzlo hrnce tím zároveň nadobro pominulo a kamenný knedlíček si hoví na bráně dodnes. Pokud chcete zažít něco neobvyklého, přijďte se v podvečer podívat na pána v cylindru, který na Dómském ostrově den co den postupně rozsvítí 103 starých plynových lamp.
Je čas splynout s místními, a to ideálně v tzv. Čtvrti vzájemné úcty mezi ulicemi Kazimierza Wielkiego, Św. Mikołaja, Pawła Włodkowica a Św. Antoniego. V okolí se zachovaly čtyři různé svatostánky – synagoga U Bílého čápa, pravoslavný chrám Narození přesvaté Bohorodičky, katolický kostel sv. Antonína z Padovy a protestantský kostel Prozřetelnosti Boží. A věřte nebo ne, právě tato čtvrť patří dnes mezi nejoblíbenější místa zvláště vratislavské mládeže, především díky alternativním barům a restauracím. Dvorek v ul. Ruska 46a skrývá – zvláště po soumraku – úžasnou podívanou. Na okolních domech jsou rozvěšeny neony z různých míst Vratislavi, jež připomínají neonový boom v polských městech před rokem 1989.
Naše prohlídka se blíží ke konci. Ačkoliv jsme zdaleka nenavštívili všechna zajímavá místa v centru, vydejme se na závěr přes více než sto let starý Grunwaldský most směrem k hale Století a zoologické zahradě. Hala Století je jedinou vratislavskou památkou zapsanou v roce 2006 na seznam Světového dědictví UNESCO. Vznikla v letech 1911–1913 v rámci německých oslav stoletého výročí vítězství vojsk protifrancouzské koalice nad Napoleonem a celá byla postavena ze železobetonu, čímž si zajistila světové prvenství ve své kategorii. Konstrukce je tvořena žebrovými neomítnutými podpěrami sepnutými čtyřmi horizontálními prstenci, denní světlo vniká do interiéru 2400 okny. V hale je umístěno multimediální muzeum a kromě toho se tam konají veletrhy, koncerty, sportovní a jiné akce. V jejím okolí se dá pohodlně strávit den – projděte si galerijní Pavilon čtyř kopulí, pergolu se zdejší obdobou Křižíkovy fontány se synchronizovaným obrazem a zvukem, ale také třeba japonskou zahradu ze začátku 20. stol.
Procházku po dolnoslezské metropoli zakončíme naproti hale Století tam, kde je paradoxně slyšet o víkendech ze všech jazyků nejvíce asi čeština – ve vratislavském Afrykariu z roku 2014, jež je součástí místní zoo. Největší atrakcí velkého moderního pavilonu s hrochy, krokodýly, želvami, tučňáky, nejrůznějšími rybami, žraloky či rejnoky je podvodní tunel, ze kterého budete ryby pozorovat z pozice potápěče, i když bez skafandru. A pozor – zoo má dokonce vlastní přístav na Odře, takže sem pohodlně dojedete z centra lodí, což ocení především nejmladší turisté. Stejně jako lanovku Polinka, multimediální muzeum Hydropolis anebo obrovský vláčkový model Kolejkowo ukrytý v moderním mrakodrapu Sky Tower.
Vratislav je krajské město s vlastním mezinárodním letištěm, obrovskou nabídkou atrakcí, hotelů i gastronomie. Já jsem si při poslední návštěvě vybral bezvadně umístěný hotel Mercure a restauraci Concordia Taste. Výběr je tady ale pro každou kapsu. Šťastnou cestu!