Slunce vytrvale pálí a již několik dní se na obloze neukázal ani mráček. K památkám je třeba vyrazit brzy zrána, ještě než přijdou ta nejhorší vedra. Polonnaruva, druhé královské město Srí Lanky, si ostatně zaslouží v itineráři dostatek času. Jestliže v Anurádhapuře se musela občas použít představivost, aby fantazie nahradila poničené části staveb, v Polonnaruvě již potřeba není. Město staré 800 let zůstalo téměř nedotčené v té podobě, jak ho opustili dávní vládcové.

Polonnaruva, hlavní město Srí Lanky v 11.– 13. stol., je kompaktnější než Anurádhapura a očaruje duši každého návštěvníka. Tato metropole zažila tucet vládců, zatímco Anurádhapura za 1400 let 123 králů. Původně zde byl vojenský tábor a zdejší zavlažovací systém existoval prý již ve 3. stol. Strategická poloha blízko řeky Mahaveli a příznivé klima se zalíbilo tamilské dynastii Čólů z jižní Indie, kteří pokořili Anurádhapuru. Oproti tomuto městu bylo v Polonnaruvě také méně komárů přenášejících malárii – další důvod pro to, aby se zde hinduističtí Čólové usadili a začali budovat nové město. Roku 1073 je ale vyhnal Sinhalec Vidžajabáhu I. a s ním se vrátil i buddhismus.

Nejstarší památkou Polonnaruvy, zapsané na seznamu Světového dědictví UNESCO, je kruhová stavba Vatadágé ze 7. stol., součást kdysi rozsáhlého chrámového komplexu. Za kruhovou zdí (pro Srí Lanku velmi atypickou) tu sedí velké sochy Buddhy v meditační pozici. Vstup ke schodišti chrání před zlými duchy strážní kámen. Ve svatyni na protější straně byl původně uchováván Buddhův zub – relikvie, která je dnes bezpečně střežena v Kandy. Obrovský kamenný blok Gal Pota ležící opodál je jakousi knihou, která byla nalezena v Mihintale, místě, kam poprvé přišel buddhismus. Četné zápisy na něm vyprávějí o invazi krále Niššanka Mally do Indie a jeho vztazích s dalšími státy. Kamenná deska je 8 m dlouhá a skoro 1,5 m široká.

Z paláce Parákramabáhua I. postaveného v polovině 12. stol. dodnes zbylo jen málo. Tehdy ale patřil ke špičce zdejší architektury. Jeho cihlové zdi byly 3,5 m široké, v rozích místností visely silné svazky třpytících se bělostných perel, ze zlatých svícnů se linula jemná vůně a kadidlo, k potěše krále cinkaly malé zlaté zvonky spuštěné ze stropu. Z původního trůnního sálu se dodnes dochovaly lotosové sloupy, z mnohých budov zůstaly jen přízemní kamenné části. Patrové dřevěné konstrukce už dávno pohltil zub času. Nedaleko svého paláce nechal Parákramabáhu I. založit obrovskou vodní nádrž Parakrámasamudra, Parakrámovo moře, sloužící k zavlažování rýžových polí i jako rezervoár pitné vody, a na jejím břehu si postavil letní palác.

Nedaleko královského paláce se nacházejí trosky různých chrámů. Svatyně kobry Naipena vihára je pojmenována podle reliéfu mnohohlavého hada. Navzdory názvu (vihára je buddhistická svatyně či klášter) šlo zřejmě o hinduistickou svatyni ochránce světa Višnua. Nedaleká Šiva dévale je zasvěcena ničiteli a měniteli věcí Šivovi a jeho manželce Párvatí. Jejich spojení, jež je klíčem k evoluci, symbolizují v centrálním sále lingam a jóni.

V severní části starého města leží skalní chrám Gal vihára…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Srí Lanka