Na severozápadě má Madridská oblast přirozenou hranici, tvořenou asi 80 km dlouhým pohořím Sierra de Guadarrama. Jsou to hory úctyhodné, vždyť nejvyšší vrchol Peñalara dosahuje nadmořské výšky 2428 m. Není divu, že slouží k letní i zimní rekreaci nejen Madriďanům, ale i obyvatelům sousední provincie Segovia z oblasti Kastilie a León. Kromě přírodních krás a sportovního vyžití nabízejí hory se svým podhůřím také několik zajímavých městeček s ještě zajímavějšími památkami. A tak určitě stojí za to, strávit v nich nějaký čas.

Ráno vyjíždíme z Madridu zalitého sluncem, přesto na polovinu května překvapivě chladného. Naším cílem je průsmyk Puerto de Los Cotos, odkud si chceme vyšlápnout k Laguna Grande de Peñalara, jednomu z ledovcových jezer v přírodním parku, který se rozkládá kolem nejvyššího vrcholu Guadarramy. Když po chvíli tankujeme, zjišťujeme, že začíná foukat silný vítr a nad hřebenem hor se táhnou nízké mraky. Nenecháváme se odradit a náš mikrobus začíná zvolna stoupat serpentinami vzhůru. Projíždíme nádhernými smíšenými lesy, v nichž zpočátku převládají listnáče, především dva druhy zdejších dubů – pyrenejský a cesmínovitý. Občas zahlédneme v podrostu pár krav, které se tu popásají, jako kdyby snad ani nikomu nepatřily, a žasneme, jak obratně se pohybují na strmých svazích. Postupně začíná přibývat borovic, ale nejen to. Jak míjíme tabulky označující vždy po sto metrech nadmořskou výšku, pomalu nám zamrzá, a to skoro doslova, úsměv na rtech. Dvanáct set – slunce dávno zmizelo, třináct set – jehličí se třpytí stříbřitou námrazou, čtrnáct set – opravdu vidíme sněhový poprašek?, patnáct set – ostrůvky čerstvého sněhu mezi kmeny jsou nepřehlédnutelné, šestnáct set – viditelnost povážlivě klesá, sedmnáct set – po levé straně zahlédneme sjezdovku s vlekem, samozřejmě mimo provoz, ale docela bílou, osmnáct set třicet – jsme na místě! Jdeme do chaty Venta Marcelino, kde se máme setkat s horským vůdcem, pod nohama nám křupe tenká ledová krusta, z okolí vidíme pár desítek metrů, pak už jsou jen mraky. Teploměr na zdi chaty ukazuje dva pod nulou, uvnitř praská oheň ve velkém krbu. Poměrně rychle docházíme k závěru, že plánovaná túra není dnes zrovna ono. A tak měníme operativně plán – odpoledne si dáme výlet podstatně níže v oblasti žulových skalisek La Pedriza a teď sjedeme do 16 km vzdáleného městečka Rascafría v srdci údolí El Paular, které nás ostatně vítá dřevěnou tabulí už tady, u parkoviště vedle chaty. Mimochodem, následujícího dne jsme se stejnou trasou vraceli zpátky do Madridu. Po námraze nebylo ani památky a sníh bělostně zářil pouze na hlavním hřebenu Guadarramy, pod modrým nebem bez jediného mráčku. Inu, hory jsou hory, bez ohledu na to, že pár kilometrů od nich začíná třetí nejlidnatější metropole v Evropské unii.

Je 15. května, svátek sv. Isidora, spolupatrona Madridu a jednoho z nejuctívanějších španělských světců. Na mnoha místech se konají v tento den slavnostní procesí, a ani Rascafría není výjimkou. Ve farním kostele sv. Ondřeje ap…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Madrid