Lidová píseň z doby rakouských vojenských verbovaček, jakkoli naplněná smutkem z násilného rozchodu milující se dvojice, dobře upozorňuje na hlavní dominantu dnes dvacetitisícového Náchoda, tradičního centra regionu při polských hranicích, označovaného často jako Kladské pomezí.
Kde se vám podaří posadit se na lavičku k jednomu z klasiků moderní české literatury a v klidu si s ním popovídat (pokud tedy nevadí, že rozhovor bude poněkud jednostranný)? Přece v Náchodě, na hlavním Masarykově náměstí! Nejslavnější z místních rodáků, Josef Škvorecký, tu má od roku 2014 sochu. Poctivou, litinovou. Její autor Josef Faltus zvolil podobu spisovatele sedícího na lavičce, s kloboukem odloženým vedle sebe – a s místem k přisednutí. A není to jediné místo, kde se v Náchodě se Škvoreckým setkáte. Můžete se tu dokonce vydat na literární procházku městem v jeho stopách – logicky, vždyť Škvorecký je Danny Smiřický a Náchod vystupuje ve Zbabělcích či Prima sezóně jako Kostelec.
Rozlehlé Masarykovo náměstí je také místem, kde je soustředěna řada náchodských památek. Na první pohled nepřehlédnutelný je uprostřed náměstí kostel sv. Vavřince s nápadnou dvojicí věží v horní části obložených dřevem a zakončených dřevěnými cibulovými helmicemi. Původní gotické trojlodí má po několika přestavbách jednolodní podobu, zajímavá je renesanční empora podél severní a západní stěny. Dále tu máme obě radnice, starou i novou. Ve staré dnes sídlí Městské informační centrum, kde se lze mj. opatřit brožurkou k putování po stopách Škvoreckého. Budovu postavil v polovině 17. stol. slavný Carlo Lurago, později však byla upravovaná. Přímo naproti ní stojí nová radnice, sloužící stále svému původnímu účelu. Neorenesanční bohatě zdobená stavba z let 1902–1904 je dílem architekta Františka Podhájského. Návrh figurálních sgrafit na fasádě vypracoval Mikoláš Aleš a realizoval je Láďa Novák. Aleš si však s radními příliš neporozuměl, návrhy musel předělávat, protože zastupitelům přišly málo honosné, malíř se nakonec ani neúčastnil slavnostního otevření budovy. Podle jeho návrhu vznikla také nárožní socha, která zpodobuje rytíře Hrona z rodu Načeradiců, který někdy v polovině 13. stol. postavil nad starou zemskou cestou z Prahy do Polska hrad a zřejmě založil i město.
A když padlo jméno rytíře Hrona, odpoutejme se již od další neorenesanční perly na náměstí, někdejší Všeobecné živnostenské záložny, v jejímž návrhu se Jan Heindl inspiroval Wiehlovým domem na pražském Václavském náměstí a kterou freskami vyzdobil opět Láďa Novák, nechme za sebou cihlou zdůrazněnou architekturu budovy pošty z roku 1930 od Milana Babušky (architekt Národního technického muzea v Praze), ba i secesně zvlněné štíty divadla a hotelu Beránek od Aloise Čenského (architekt Vinohradského divadla), dominující severní straně Masarykova náměstí, a zamiřme přímo vzhůru nad ní, na onen „vršek kulatý“, na zámecký kopec. Vloni začala jeho dlouho a toužebně očekávaná revitalizace, naplánovaná na dva roky. Autoři její koncepce slibují, že se zámecký kopec z dnešní divoce neupravené podoby změní k nepoznání. Měnit se tak podle postupu prací budou v nejbližší době i přístupové cesty k zámku. Co zůstane, je slušný sportovní výkon, který návštěvník zámku při výstupu od Masarykova náměstí odvede…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Východní Čechy