Více než třísettisícové sedmihradské město Kluž, rumunsky Cluj-Napoca, připomíná na první pohled spíš velké provinční město než významnou správní a kulturní metropoli, což je dáno jeho rychlým rozvojem v posledních dvou stoletích. Ale rozhodně stojí za návštěvu, už jen kvůli zdejší atmosféře a několika významným památkám.
Už sám hrdý dodatek Napoca, připojený v roce 1974 k původnímu jménu, má připomínat dávnou minulost, kdy dácká osada tohoto jména byla obsazena vojskem císaře Traiana a za jeho nástupců se proměnila v regulérní římské město. To sice bylo rozvráceno v době stěhování národů, ale ve 13. stol. se zde usadili němečtí kolonisté a jejich Klausenburg, maďarsky Kolozsvár, se záhy stal druhým největším městem v Uhrách. Ostatně Maďaři, přes jeho příslušnost k dnešnímu Rumunsku, k němu pociťují silné citové pouto – vždyť právě v Kluži se v roce 1443 narodil Matyáš Korvín!
Jako hlavní město sedmihradského knížectví, příslušného od konce 17. stol. k habsburské monarchii, prodělala Kluž rozmach srovnatelný s rozmachem podobných, rychle rostoucích měst v okrajových oblastech mocnářství. Rozvíjel se zde průmysl a obchod, zakládaly se kulturní instituce jako školy, muzea a divadla, velká pozornost se věnovala i památkám, které propůjčují historický charakter především městskému centru, ale většinou jsou spjaty teprve s obdobím baroka a 19. stol.
Výjimkou je jen několik středověkých, později přestavěných staveb jako františkánský kostel ze 13. stol. s klášterem (dnes hudební škola) a nedaleký rodný dům Matyáše Korvína (15. stol.), evangelický kostel z doby kolem roku 1500 s klenbami parléřovského typu (o nich se zmiňujeme v příspěvku o sedmihradských opevněných kostelech) a zejména velkolepý gotický kostel sv. Michaela. Chrám patří k nejvýznamnějším stavbám svého druhu v Sedmihradsku. Jeho stavba probíhala ve dvou etapách: nejdříve, do roku 1390, byl vybudován gotický presbytář a po něm v letech 1442–1447 prostorné síňové trojlodí, uzavřené hvězdicovými síťovými klenbami. Pozoruhodný je už jeho exteriér, zejména vstupní portál se sochou archanděla Michaela, a ohromující je dojem z chrámového interiéru. I tam najdeme cenná jednotlivá umělecká díla, například barokní oltářní obraz Klanění Tří králů od vídeňského F. A. Maulbertsche.
Z památek evropského významu pak můžeme připomenout budovu Národního divadla, postaveného v letech 1904–1906 podle návrhu slavné vídeňské kanceláře Fellner a Helmer (ta projektovala též Nové německé divadlo, dnešní Státní operu v Praze, stejně jako divadla v Karlových Varech, Brně, Liberci, Mariánských Lázních a další), a jako raritu si musíme připomenout jezdeckou sochu sv. Jiří před evangelickým kostelem. Jde o kopii nám důvěrně známého sousoší stojícího na třetím nádvoří Pražského hradu, o kterém jsme podrobně psali v čísle Česko – Doba Karla IV. (ZS 3/2016). Dílo bratrů Martina a Jiřího z Kluže bylo odlito v roce 1373 a dodnes vyvolává otazníky. Pochybnosti o tom, zda dílo svým provedením blízké rodící se renesanci vzniklo opravdu již ve 2. pol. 14. stol., jsou dnes už rozehnány, zůstávají však otázky o jeho původu. Hlásí se k němu Rumuni i Maďaři, další otázkou je, zda Martin a Jiří nebyli ve skutečnosti „jen“ kovolitci, zatímco model vytvořil neznámý umělec z okruhu svatovítské huti. Stejně nepodložená zůstává zatím i hypotéza, že sousoší bylo odlito přímo v Kluži.
Další články z vydání o Rumunsko naleznete zde