Za rumunské národní jídlo se považuje mămăligă, kukuřičná kaše, u nás známá pod italským názvem polenta. Rumunská kuchyně má však z kulinářského hlediska blíže ke svým sousedům, ať už z Balkánu a Černomoří nebo ze střední a východní Evropy, kteří v Rumunsku tvoří četné národnostní menšiny (Maďaři, Němci aj.). Základními potravinami jsou tak vedle kukuřičné mouky (mălai) také cibule, česnek, dýně, zelí, rajčata, papriky a lilek.
Rumuni jsou velmi pohostinní, a když vás pozvou na návštěvu či přímo na večeři, hladoví rozhodně neodejdete. O slavnostních příležitostech, jako jsou svatby, křtiny nebo oslavy narozenin, ani nemluvě. Rčení o tom, že polévka je grunt, platí i v těchto zeměpisných šířkách. Tradiční ciorbă je nakyslá polévka, vyrobená ze zákvasu. Vyhlášená je smetanová dršťková ciorbă de burtă, ale dělají se nejrůznější masové, fazolové a zeleninové (postní) varianty. Na jaře se do polévek zpracovávají první vzrostlé zelené lupeny jako kopřivy či salát. Kromě nich Rumuni připravují také klasické masové vývary.
Jako předkrm se podávají vynikající místní uzeniny nebo ovčí a kravské sýry, ostatně slovo brynza je rumunského původu a rumunští pastevci ho rozšířili po celých Karpatech až po Beskydy. Z pečené zeleniny (obvykle rajčat, papriky, lilku a cibule) se připravuje zeleninová pomazánka zacuscă. Podobného „pomazánkového“ charakteru je salată de vinete, salát s lilkem osmahnutým na otevřeném ohni, který má neopakovatelnou lehce uzenou chuť. Mezi slavnostní pokrmy patří bramborovo-masový salát de Boeuf podávaný obvykle na Vánoce (hodně připomíná český bramborový salát) spolu s vepřovým a celou řadou dalších pochoutek.
V úvodu zmíněná mămăligă se může podávat jako samostatné lehčí jídlo se sýrem a zakysanou smetanou (případně ještě zapečené) nebo jako příloha k tradičním rumunským sarmale či sarmám, jak jim říkají banátští Češi. Ty nejčastější mívají podobu vepřového masa zavinutého do zelného listu (k tomu Rumuni nakládají celé hlávky zelí, aby listy byly přiměřeně křehké a pikantní zároveň), méně obvyklá varianta se dělá z hovězího či rybího masa zavinutého do vinného listu. Mezi další oblíbená jídla patří tocăniță, obdoba guláše, nebo musacă – zapečené maso s lilky, cibulí a rajčaty. Na tomto místě dodejme, že Rumuni nakládají a kvasí nejen zelné hlávky nebo okurky, ale i další zeleninu jako třeba rajčata, květák nebo papriky.
Rumuni velmi rádi grilují, a jakmile se udělá hezky, můžeme na rodiny či skupiny přátel narazit v parcích i ve volné přírodě kolem měst. K pivu se nejlépe hodí mititei nebo také mici, hutnější obdoba u nás známých čevabčiči. Z luštěnin jsou nejrozšířenější fazole, ze kterých se připravuje jak ciorbă obvykle doplněná uzeným masem, tak i velmi chutná fazolová kaše fasole bătută. Kromě běžných druhů mas a zvěřiny se v deltě Dunaje hojně jedí sladkovodní ryby. Z Černého moře se nejvíc loví slávky (midii), na čerstvých mořských rybách si v Rumunsku příliš nepochutnáte.
Z listového těsta se připravuje plăcintă, slaný koláč plněný sýrem, masem, bramborami, zelím, dýní nebo ve sladké variantě s tvarohem, ovocem (obvykle jablky či hruškami) nebo čokoládou. Ze zákusků se v Rumunsku setkáme s tradiční balkánskou chalvou, baklavou nebo tureckým rahatem, řada místních sladkostí se připravuje ze smaženého těsta: gogoși nebo papanași (rafinovanější obdoba koblih) či savarine (plněné krémem a zalité sirupem). Nesmíme zapomenout ani na cozonac z kynutého těsta tradičně plněný ořechy nebo mákem, který vzdáleně připomíná vánočku či mazanec, protože se peče při stejných příležitostech. Ze Sedmihradska, zřejmě od maďarské (podle některých pramenů od německé) menšiny původně pochází oblíbený kürtöskalács, u nás známý jako trdelník.
Na rozdíl od oliv, které se v Rumunsku začínají pěstovat teprve v posledních letech v důsledku globálního oteplování, vinná réva má na tomto území tradici starou několik tisíciletí. Proslulá jsou červená vína z oblasti Murfatlar v přímořském regionu Dobrudža, například původní rumunská odrůda Fetească neagră, nebo bílá vína ze sedmihradské Jidveie, kde se vedle běžných ryzlinků a muškátů pěstují odrůdy jako Fetească albă nebo Fetească regală. Z Moldavska pak pochází vyhlášená Grasă de Cotnari. Rumunsko patří mezi pět největších evropských výrobců vín a zdejší vína sklízejí úspěchy i v mezinárodních soutěžích.
Po roce 2000 udělalo velký krok vpřed i pivovarnictví. Pod německým vlivem Rumuni, stejně jako my, vyznávají světlé ležáky. K tradičně nejznámějším rumunským pivům patří Ursus z Kluže-Napoky a temešvárská Timișoreana, ale v nedávné době vznikla nebo obnovila svou činnost řada regionálních pivovarů a minipivovarů, jejichž produkce stojí za ochutnání. Z pálenek je nejznámější țuică, slivovice, kterou si téměř každá rodina vyrábí nebo opatřuje domácí. V obchodech se obvykle prodávají různé druhy ovocných a vinných pálenek označených regionálními názvy jako palincă, horincă nebo rachiu.
Spěchající Rumuni si na ulici jako rychlé občerstvení dopřávají levné a chutné preclíky covrigi, které mohou být sypané solí, mákem či sezamem, ale také plněné sladkou marmeládou, tvarohem nebo slanou náplní. K oblíbeným pochutinám patří rovněž nasolená celá slunečnicová a dýňová semínka (semințe), jejichž louskání však není v dobré společnosti vhodné. Na závěr dodejme, že každý rumunský region má z gastronomického hlediska svoje specifika podle toho, jaká národnostní menšina tam žije. Například banátská kuchyně má užší vztah k rakouské gastronomii, v Sedmihradsku s četnou maďarskou menšinou si potrpí na guláše a „kotlíkové” úpravy pokrmů, zatímco obyvatelé dunajské delty mívají na talíři většinou ryby.