Litice
Zřícenina hradu Litice shlíží na „českou Loiru“ ve vskutku jedinečném místě. Divoká Orlice tu vytváří tzv. litický oblouk a obklopuje hradní návrší těsnou smyčkou skoro ze všech stran.
Dejme zase jednou slovo Augustu Sedláčkovi v jeho Hradech, zámcích a tvrzích Království českého: „Položení hradu Litického bylo velmi výhodné a příčinou jeho veliké pevnosti a tvrdosti. Stanovištěm jeho jest ostrožna (asi 95 m. vysoká) od vysoké stráně vybíhající a zvláštní podoby; neb tam, kde se strání spojena jest, nalézá se hřeben tak úzký a neschůdný, že tu jednotlivý člověk jen velmi nesnadno přejde; zatím se zdvihá a rozšiřuje ostroh k veliké výši, spadá pak zase strmě a vybíhá konečně na způsob roviny až k řece, která jej na třech stranách ovlažuje. Na čtvrté straně jest sluje pracně do skály vtesaná, kudy se mohla řeka pouštěti, tak že nemusila téci kolem hradiště.“
Poloha hradu nejlépe vynikne na modelu, který je jedním z exponátů ve velké hradní síni v 1. patře. Pochází ze začátku 30. let minulého století, kdy se na konci oné „sluje“ budovala malá vodní elektrárna. Mimochodem, tahle vůbec první plně automatická elektrárna na území Československa pracuje po rekonstrukci v roce 2007 s původním zařízením i dnes. Model je cenný také tím, že zachycuje stav hradní zříceniny před rozsáhlou rekonstrukcí, kterou krátce na to provedli její tehdejší majitelé Parishové, aby následně v roce 1935 zpřístupnili hrad veřejnosti. Jižní palác, který si už dnes ani nedovedeme představit jinak než se střechou a dvěma patry, byl tehdy ještě torzem zříceným do poloviny výšky oken druhého patra, věž byla rovněž bez střechy a o patro nižší. Ale po pořádku.
Hrad postavili ke konci 13. stol. Drslavicové, konkrétně jejich větev známá jako Půticové. Původně osidlovali už od 12. stol. západní a jihozápadní Čechy, ve 13. stol. vyměnili některé své tamní državy s králem za území ve východních Čechách. Přinesli si s sebou i názvy svých rodových sídel – jak Litice, tak nedaleký Potštejn mají svůj západočeský předobraz, první u Plzně, druhý u Žinkov. Od roku 1371 patřily Litice pánům z Kunštátu a Poděbrad. A právě za toho nejslavnějšího z nich, Jiřího z Poděbrad, zažil i hrad svou největší slávu. Jiří se narodil v roce 1420. Tradičně se uvádí, že v Poděbradech, ale jisté to není, což otevírá prostor k různým spekulacím, včetně té, že se mohl klidně narodit i na Liticích, kde jeho otec Viktorín „byl v té době seděním“. Stejně tak pouhou možností zůstává názor, že král Jiřík chtěl z mohutného nedobytného hradu učinit svůj Karlštejn, tedy místo, kam by bylo možno do bezpečí uložit korunovační klenoty a zemské desky. Proto prý král nechal hrad velmi nákladně upravit, což naopak jisté je. Dokonce to stvrzují nápisy na desce s erby vsazené nad první branou, včetně letopočtu 1468 značícím zřejmě dokončení těchto prací. Průčelí první brány si dobře prohlédněte nejen kvůli této desce – jsou tam i figurální reliéfy, velmi cenné a ojedinělé ukázky kamenicko-sochařské práce z 60. let 15. stol., jakých u nás mnoho není.
Rozsah a dispozice hradu, jak je vidíme dnes, odpovídají právě hradu Jiřího z Poděbrad – vnější a vnitřní hradby, celkem pět bran a dva paláce. Další majitelé, Pernštejnové a od roku 1562 Bubnové, už hrad stavebně nijak neovlivnili. Mikuláš z Bubna si ho sice přidal do jména, ale zároveň také postavil nové zámky v Doudlebách a Žamberku, což Litice odsoudilo k rychlé zkáze. Již v polovině 17. stol. byly popisovány jako polorozbořené, v roce 1681 byly zcela opuštěny.
Do současnosti se ze zadního (severního) paláce dochovalo už jen torzo obvodových zdí do výše prvního patra, místy ani to ne. Opravený přední (jižní) palác a věž zvýšená o vyhlídkové patro jsou přístupné. Mobiliář tu nečekejte, pár vitrín s archeologickými nálezy, erby majitelů hradu a tabule s historickými ilustracemi a starými turistickými pohlednicemi doplňuje aktuálně výstava moderních plastik Jaroslava Šafra. Zato se ale připravte na pořádnou dávku středověké atmosféry…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Orlické hory a Podorlicko
Litice