Albulská trať ve švýcarském kantonu Graubünden spojuje Thusis na Zadním Rýnu se Svatým Mořicem, proslulým zimním střediskem v Horním Engadinu. Jde o technicky a stavebně jedinečnou trať, k níž neodmyslitelně patří početné smyčkové tunely, dech beroucí viadukty a až neuvěřitelně krásná alpská krajina. Symbolem tratě je viadukt Landwasser u Filisuru, který na jednom konci přiléhá přímo k strmé skalní stěně a vede koleje do tunelu.
Až do 90. let 19. stol. existovalo v jihovýchodním švýcarském kantonu Graubünden jenom 20 km tratí normálního rozchodu a 90 km úzkokolejek. Rozvíjející se turistický ruch však vyžadoval zpřístupnění Sv. Mořice a dalších alpských středisek. V roce 1896 byla zprovozněna úzkokolejná železnice z Landquartu a Churu do města Thusis a o dva roky později se začalo se stavbou další úzkokolejné dráhy o rozchodu 1000 mm, albulské železnice, která v délce 62 km propojila Thusis (697 m n. m.) se Sv. Mořicem (1775 m n. m.).
Hned za nádražím v Thusis překonávají koleje Zadní Rýn a směřují do soutěsky Schinschlucht, kde trať vede po četných mostech rovněž početnými tunely. Za stanicí Solis, 8 km od Thusisu, vjíždí vlak na Soliserský viadukt, pod nímž v hloubce 89 m hučí mezi ohlazenými balvany divoký proud řeky Albuly. Stavitelé mostů používali pro svá díla zajímavou techniku: nejdřív postavili dřevěné lešení, do kterého pak vyzdili kamennou konstrukci. Celá stavba trvala jenom jeden rok.
Mezi Alvaneu a Filisurem vede trať nejprve přes 35 m vysoký a 137 m dlouhý viadukt Schmittentobel, a pak už, kousek před Filisurem, zaduní kola vlaku na erbovním symbolu albulské železnice, 65 m vysokém a 142 m dlouhém viaduktu, pod nímž v hloubce hřmí divoký tok říčky Landwasser. Impozantní stavba z tmavého vápence z let 1901–1902 je srdcem Albulské dráhy. Most spočívá na šesti štíhlých obloucích, po kterých vedou koleje ve čtvrtině oblouku o poloměru 100 m. Při stavbě tohoto viaduktu nebylo použito lešení. Střed každého pilíře tvoří železná konstrukce, kterou dělníci obezdívali. Fascinující dojem umocňuje velká černá díra v strmě padající skalní stěně, do které viadukt ústí: jde o vjezd do 216 m dlouhého Landwasserského tunelu. Viadukt Landwasser je pravděpodobně nejfotografovanější železniční stavbou na světě.
U stanice Filisur (1083 m n.m.) se na albulskou napojuje jiná zajímavá železnice, jež vede z Davosu. Mezi městečky Filisur a Bergün (rétorománsky Bravuogn), vzdálenými od sebe pouhých 9 km, trať strmě stoupá a vine se po svazích údolí. Při maximálním stoupání 35 ‰ překonává výškový rozdíl 292 m a projíždí prvním smyčkovým tunelem (němčina používá pro tento typ tunelu výraz Kehrtunnel.)
Hned po výjezdu ze stanice pokračuje vlak ve stoupání. Pouhých šest kilometrů vzdušnou čarou ho dělí od malebné horské vesnice Preda, která však leží o 417 m výš. Vlak zvládne toto převýšení bez pomoci zubačky, díky sestavě spirálových a smyčkových tunelů a viaduktů známé jako Albula-Karussell, které prodloužily délku trati mezi Bergünem a Predou na 12 km. Zde se dostáváme do nejatraktivnějšího úseku celé tratě. Vlak opakovaně st…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Nejkrásnější turistické železnice Evropy