Ostrov Alcatraz má rozlohu necelých devět hektarů, ale přitahuje pozornost více než jakékoliv jiné místo v zátoce San Francisco. Je jedním z orientačních bodů, které oko ihned zachytí při pohledu z přístavních mol, od Zlaté brány či z městských vyhlídek. Na první pohled nevypadá nikterak zlověstně. Zasazen do panoramatu zátoky, jeví se spíše jako idylické místo než kdysi tak obávané vězení. V tom se právě skrývá jeho rafinovanost. The Rock – Skála – totiž klame tělem.
Pevnost pod majákem
Slovem alcatraz se dnes ve španělštině označují někteří terejové, ale ve staré španělštině se tento výraz používal pro pelikány. Osamělé a neobydlené skalisko uprostřed zátoky prý bývalo jejich útočištěm a v roce 1775 ho španělský kapitán Juan Manuel de Ayala nazval La Isla de los Alcatraces. Podle některých pramenů ale takto nazval španělský kartograf jiný ostrov, dnes známý jako Yerba Buena, přes který vede most do protilehlého Oaklandu. Teprve v roce 1826 zanesl britský kapitán Frederick Beechey toto jméno omylem do mapy jako název skaliska naproti přístavu. V dalších mapách se pak opakoval a ve zkrácené formě se udržel až do amerických dob. V čase španělské a mexické kolonie o ostrov bez vody a se sporadickou vegetací nikdo neprojevoval zájem, ale po vypuknutí zlaté horečky se situace změnila.
Strategické polohy ostrova přímo proti vjezdu do zátoky si povšimla americká armáda a v roce 1850 nařídil prezident Fillmore, aby na něj byla umístěna dělostřelecká baterie. Součástí vojenských zařízení byl i maják, který o tři roky později vyrostl na vrcholu ostrova a měl navigovat lodě zrádnými mělčinami Zlaté brány. Stal se tak nejstarším americkým majákem na západním pobřeží a jeho světlo navádí proplouvající lodě dodnes.
Baterie se postupně zvětšovala a během války Severu proti Jihu vyrostla v mohutnou pevnost s téměř stovkou těžkých kanonů. Spolu s pevnostmi Fort Point a Fort Baker tvořily neproniknutelný trojúhelník. Žádná z pevností si proti nepřátelskému loďstvu nikdy nevystřelila, protože konfederáti měli jiné starosti, než se zajímat o vzdálenou Kalifornii. Kdo se však seznámil se zdmi pevnosti na Alcatrazu, to byli jejich místní sympatizanti, kteří se stali tamními prvními vězni.
Brzy po nich následovali další – malé skupinky vzbouřených indiánů kmene Modoc či Hopi a po vypuknutí války se Španělskem v roce 1899 také španělští váleční zajatci. V té době počet vězňů dosáhl 450 a pevnost se změnila ve vojenskou věznici. Její opevnění i kanony s nástupem moderních vojenských technologií stejně již pozbývaly významu. Po zemětřesení v roce 1906 se na ostrově poprvé objevili civilní vězni, kteří sem byli převezeni ze zničených budov z pevniny. V té době byly také strženy staré kasematy a místo nich postaven betonový blok s celami pro vězně, který je dodnes dominantní budovou na ostrově. Jako vojenská věznice sloužil Alcatraz až do roku 1933.
Zrození Skály
V říjnu roku 1933 byla věznice převedena pod ministerstvo spravedlnosti a stala se důležitou součástí federálního vězeňského systému. Nástup organizovaného zločinu si vyžádal mnohem přísněji střežené věznice a Alcatraz mohl nové požadavky splnit. Moderní betonová budova umístěná na ostrově, kolem kterého protékají téměř nepřetržitě proudy, jejichž teplota se pohybuje kolem 10–12 °C, se zdála být ideálním místem pro obzvlášť těžké a nebezpečné zločince. V roce 1934 sem byla převezena první skupina 137 vězňů z věznice v Kansasu. Také v dalších federálních zařízeních se brzo našli adepti pro Alcatraz a mezi vězni se postupně začala šířit šeptanda o obávané věznici nazývané The Rock – Skála.
Mezi nově přichozími byli většinou trestanci, kteří měli potíže s disciplínou, dopouštěli se násilí na spoluvězních či to byli notoričtí „útěkáři“. Ve zdejším osazenstvu se brzy objevil neblaze proslulý gangster z Chicaga Al Capone, „veřejný nepřítel“ George „Machine Gun“ Kelly či legendární „Ptáčník z Alcatrazu“ Robert Stroud. Na rozdíl od zidealizovaného hollywoodského obrazu představovaného Burtem Lancasterem v oscarovém filmu, patřil poslední zmiňovaný mezi nejnebezpečnější vězně na Alcatrazu s výrazně psychopatickými a násilnickými sklony. Oproti filmovému příběhu mu ve zdejším vězení nebylo dovoleno chovat kanáry ani psát knihy o jejich nemocech. Stroud strávil na Skále celkem 17 let a napsal knihu o americkém vězeňském systému, která prý pak přispěla ke „zlidštění“ podmínek v amerických věznicích. Zemřel ve vězeňské nemocnici, aniž kdy film Ptáčník z Alcatrazu viděl.
Přeměna armádního vězení v nejstřeženější federální věznici si vyžádala některé úpravy. Byly vyměněny mříže u většiny cel za kvalitnější ocel, vytvořeny nové galerie pro dozorce a umístěny detektory kovů. Zatímco na chodbách, kde se pohybovali vězni, bylo zakázáno dozorcům nosit zbraně, stráže na horních ochozech a věžích byly po zuby ozbrojené. Na stěnách a stropech kritických míst jako jídelna byly umístěny dálkově ovládané vrhače granátů se slzným plynem.
Největší změnu ale zaznamenal zdejší režim. Správa federálních věznic vycházela z úvahy, že Alcatraz je poslední štací pro obzvlášť nebezpečné vězně, u kterých je jen minimální šance na…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – San Francisco