Jméno autora:Země světa

Je kolem a nad ní tu hojně ptáků zvyklých břehům a řečišti tekoucí vody, kteří lítají hájem a vzduchem lahodně pějí. Velí otočit plavbu a k pevnině otočit přídě, načež radosti pln v stín řeky se uchýlí s loďmi. Tak líčil Vergilius setkání Aenea a jeho družiny s krajinou u Tibery, která se měla stát napříště novou vlastí jejich […]

„Vyznačovali se mužností, zmocnili se rozlehlého území a založili mnoho slavných měst. Zároveň vynikali námořními silami a po dlouhou dobu měli nadvládu na moři…“ To napsal v 1. stol. př. n. l. historik Diodóros Sicullus o tehdy již vymírajícím národu Etrusků a jeho současníci se zmiňovali také o zaniklém svazku dvanácti etruských měst, mezi nimiž kdysi

U samotných počátků římské historické tradice v Latiu nestály pouze Tarquinie. Spolu s nimi to byla i další stará města na samém jihu Etrurie, například Cerveteri, proslulé hrobkou Regolini-Galassi, jedním z nejvýznamnějších nálezů v historii archeologie. Město se původně nazývalo Kaiserie, ale též Cisra nebo (latinsky) Caere, Řekové je nazývali Agylla. Alespoň tak je uvádí Vergilius, když připomíná „pravěkou

Už v dobách největšího rozkvětu etruských měst se o slovo stále naléhavěji hlásila osada na březích Tibery, jíž bylo souzeno nejen ovládnout Etrusky a další své sousedy, ale vytvořit mocnou říši – hovoříme samozřejmě o Římu a jeho impériu. Neměli bychom však zapomínat, že geografickým středem antického světa nebyla pevnina, ale Středozemní moře. Starověký Řím byl

Říká se o ní, že je to nejromantičtější zahrada na světě – Giardino di Ninfa. Kulisu nádheře květin a stromů, z velké části exotických, tu tvoří ruiny středověkého městečka Ninfa. Vskutku líbeznou osmihektarovou zahradu obklopuje a chrání více než desetkrát větší park. Tohle místo asi 65 km jihovýchodně od Říma prostě nemůžete při návštěvě Lazia vynechat.

Známé rčení o všech cestách vedoucích do Říma lze také obrátit: z Říma až na konec světa. A Latium bylo dopravním uzlem, z něhož ony cesty vycházely. Římané dobře věděli, jak důležité jsou komunikace pro správu země, pro její ekonomický život a v neposlední řadě i pro přesuny vojsk. Dálkové silnice, mosty a další dopravní stavby stavěli

Montecassino, Subiaco, Fossanova – tři jména jak z legend světců nebo z pohádek, první z nich zároveň připomínka jedné z významných událostí moderní historie. Dějiny oplývají příběhy slavných poustevníků, už dávno před příchodem křesťanství, a osamělé jedince živořící tiše stranou lidského společenství známe i dnes. „Možná se snášel líp se zvířaty než s lidmi,“ komentoval nezdvořile jeden francouzský historik

Sám Johann Wolfgang von Goethe, kníže básníků, při svých cestách po Itálii obdivoval městečko korunující skalnatý pahorek nad silnicí Via Flaminia, zhruba 50 km severně od Říma. Je to jedno z měst, jež bychom mohli zařadit mezi lokality s etruskou minulostí, ale můžeme o něm hovořit i v kontextu středověkého umění. Popravdě řečeno, z etruského období se mnoho

Více než šedesátitisícové Viterbo nedaleko od hranic s Toskánskem nepatří k nejvyhledávanějším cílům turistického ruchu, ale ve středověku bývalo centrem papežské moci a na celá léta přejímalo roli samotného Říma, zatímco jemu bližší městečko San Gandolfo dnes papežům slouží hlavně k jejich letním pobytům. Také počátky Viterba jsou spojeny s Etrusky, ale už v roce 310 př. n. l.

V článku o benediktinských klášterech v Laziu jsme se zmínili o opatství Fossanova v horách severovýchodně od Terraciny, které se do dějin zapsalo jako jeden z významných článků v pronikání gotické architektury do srdce Itálie. Už někdy na počátku 9. stol. opatství založili benediktini, zřejmě na zbytcích římské vily z 1. stol. př. n. l., a zasvětili je Spasiteli a sv.

Zhruba 10 km jihovýchodně od Viterba, v kopcích, jež nezapřou svůj vulkanický původ, leží jezero Vico a u něj městečko Caprarola, spjaté s jedním mimořádným dílem manýrismu, letním sídlem mocné rodiny Farnese. Samo jezero je zatopený kráter vyhaslé sopky a obec, jež má dnes kolem 8000 obyvatel, nikdy nebyla středem pozornosti. I samo její jméno, odvozené z

Jméno letní rezidence císaře Hadriána se stalo synonymem pro místa bezstarostného veselí a příjemných chvil stranou každodenních starostí a dodnes žije v názvech zábavních parků po celém světě –  Tivoli. Přesněji vzato jde o jméno městečka ležícího necelých 30 km východně od Říma, odedávna se těšícího přízni římských boháčů, kteří je už na začátku prvního tisíciletí

Italské Anzio se nám většinou vybaví v souvislosti s vyloděním Spojenců v lednu 1944 a možná i jako oblíbené letovisko u Tyrhénského moře. Ale kdo ví, že zdejší písčité pláže měli v oblibě už staří Římané, kteří si zde stavěli luxusní vily, a že se zde narodili císařové Nero a Caligula? Z původní osady na nízkém skalnatém mysu,