Jen málokteré jiné město na světě může být lepším příkladem tragického střetu civilizací než peruánské Cuzco. Když do něj 15. listopadu 1533 vstoupil španělský dobyvatel Francisco Pizarro, ocitl se ve vzkvétajícím městě prosperující incké říše. Pizarro tomu učinil rázně konec. Do vlády dosadil loutkového inku – až do doby, než Španělé upevnili své postavení natolik,
Cuzco – turistická mekka Jižní Ameriky Číst více »
Lima je jako město z jiného světa – rozprostřena mezi bezútěšnou pouští a věčně šumícím Tichým oceánem působí jako kulisa z filmu, kde se moderní doba střetává s dávnými civilizacemi i španělskou koloniální pompou. Je to město, kde vedle sebe stojí moderní mrakodrapy i domy smontované z vlnitého plechu. Návštěvníka nejprve ohromí rozlohou a dopravním
Lima – město kontrastů mezi pouští a Pacifikem Číst více »
Jihoamerické Andy lze obdivovat z letadla nebo autobusu, ale skutečně poznat je dokáže ten, kdo se do nich vydá pěšky. A právě tady, v drsných výškách nad 4000 m n. m., platí dvojnásob: kdo se bojí, nesmí do lesa. Možností, kam vyrazit, nabízejí Andy nespočet, ale my jsme si vybrali oblast kolem posvátné hory Inků
Putování kolem Ausangate Číst více »
Kaňon Colca Dnes už snad každý slyšel o kaňonu Colca v Peru. Je jedním z nejhlubších na světě a také místem, kde lze snadno pozorovat kondory andské v jejich přirozeném prostředí. Gigantické rozměry kaňonu každoročně přitahují návštěvníky z celého světa. Krajina nabízí ojedinělé turistické zážitky, kdy se ze stezek otvírají výhledy nejen na okolní pětitisícovky, ale
Peruánci Peru je svým způsobem zázrak. Přestože je zemí nesmírně demograficky i kulturně rozmanitou, i při krátké návštěvě si nelze nevšimnout, jak silnou peruánskou identitu si v sobě vybudovala drtivá většina zdejších lidí – a to navzdory kruté koloniální minulosti, problémy s terorismem a zejména zdánlivé nesourodosti obyvatelstva. Zhruba 45–50 % Peruánců tvoří původní indiánští
Jací jsou Peruánci Číst více »
Vilcabamba Déšť utichl až k ránu, louka u našeho stanu se proměnila v rozblácenou plochu. V okolí se proháněla hustá mračna, vyšší vrcholky byly zahaleny mlhou, jako by se před námi skrývaly. Balili jsme si věci pod dohledem místního kluka Mojsesa – ano, Mojžíše, který přišel od nedaleké samoty a varoval nás před blátivou cestou,
Vilcabamba – setkání s legendou Číst více »
Peruánská kuchyně patří mezi nejpestřejší a nejzajímavější na světě, což je výsledkem tisíciletého vývoje a vlivů mnoha různých kultur. Základ tvoří původní incké a andské suroviny a techniky, které se zde mísí s evropskými, africkými i asijskými vlivy. Základy dnešní peruánské gastronomie položily již dávné andské civilizace. Využívaly obrovské množství původních plodin – v Peru
Demokracie, republika, obec, politika – všechny tyto pojmy mají svůj počátek ve starověkém Řecku. Ale nejen to, své kořeny tu má i divadlo a literatura světa, kterému zvykneme říkat „západní“, o objevu řady fyzikálních a matematických principů nemluvě, a to jsme ještě nezmínili olympijské hry. V každém kamínku na cestě, v každém paprsku světla, onoho
Všichni jsme z Řecka Číst více »
Delfy Pohled do budoucnosti, rada bohů, co udělat, jak se zachovat – kdo by někdy nezatoužil po takové pomoci? A tak lidstvo od pradávna provází věštění. V antice se mu přikládal značný význam pro život jednotlivce i společnosti, věštění nabylo řady rozmanitých forem a vznikly organizované instituce, které se předpovídáním budoucnosti zabývaly. Nejslavnější z nich byla věštírna
Delfy – panteon helénské slávy Číst více »
Se jménem Soluně se nám zpravidla vybaví jména dvou bratří, „slovanských věrozvěstů“, kteří nám přinesli písmo a křesťanství, ale pro mnohé našince je to všechno. Nehledě na to, že i s nimi to bylo trochu jinak. Soluň, řecky Thessaloniki, je druhým největším městem Řecka a metropolí řecké Makedonie. Samotné město má asi 320 000 obyvatel, celá metropolitní
Soluň – město, kde se setkávaly tradice Číst více »
Olymp Cesta ke kořenům „evropanství“ začíná a končí právě tady. Odložme na chvíli Asterixe, Harryho Pottera i věhlasného Bilba Pytlíka, vážený a milý čtenáři. Vedle stálezelených eposů Homéra a staré řecké mytologie jejich příběhy chřadnou a náhle vyblednou. Vznešený palác antických božstev s trůnem samotného Dia, tady docházejí slova každému smrtelníku. Rekapitulace základních údajů nikdy
Jeho posvátnost Olymp Číst více »
Na nejvýchodnějším ze tří „prstů“ poloostrova Chalkidiki, jenž nese jméno Athos po Gigantovi, s nímž bojoval Poseidón, se na ploše 336 km2 rozkládá Agion Óros neboli Svatá Hora, autonomní mnišské společenství, které i dnes obestírá závoj tajemna. K největším zvláštnostem patří to, že na Athos nemají přístup ženy. Aby nesváděly mnichy na cestu pokušení a
Athos – ženám vstup zakázán Číst více »
Připomínat Muhammada Alího, jak mává šavlí na statném oři před rodným domkem v makedonské Kavale, a to dokonce v nadživotní velikosti a v bronzu, je poněkud matoucí, ale jde pouze o shodu jmen. Samozřejmě se tu nepřipomíná celosvětově proslulý americký boxer Cassius Clay, který si po přestoupení k islámu zvolil jméno Muhammad Ali, nýbrž osobnost
Východní Makedonie Číst více »
Vergina a Pella jsou archeologické lokality v řecké Makedonii, spojené s počátky dynastie makedonských vladařů, která zejména ve 4. stol. př. n. l. ovlivnila politický i kulturní vývoj jižní Evropy a Blízkého Východu, především v osobě krále Filipa II. a jeho syna Alexandra, jednoho z nejslavnějších vojevůdců všech dob. Vergina, ležící asi 80 km západně od Soluně,
Vergina a poklady z temnot dávnověku Číst více »
Na severozápadě Řecka se skrývá Čechům nepříliš známé pohoří Pindos s úchvatnými kaňony a spoustou starých kamenných mostů. V horách dosahujících nadmořské výšky přes 2500 m vytvořily řeky Vikos a Aoos dva monumentální kaňony. Právě díky nim tu byl vyhlášen v roce 2010 geopark Vikos-Aoos, o sedm let později zařazený do sítě globálních geoparků UNESCO.
Severní Pindos – horský masiv na dohled sídla řeckých bohů Číst více »
Poloostrov Peloponés je velký asi jako Jihočeský a Středočeský kraj s Prahou dohromady. Území nijak rozlehlé však skýtá množství zásadních památek ze tří nejvýznamnějších historických epoch Řecka – mykénského období, doby archaické a klasické i období byzantského. Když k tomu přidáme ještě nádherné moře, spektakulární pláže a francké či benátské pevnosti, vybere si tu každý.
Korint, Mykény, Epidauros a tak dál… Číst více »
Dvě naprosto odlišné lokality uprostřed Peloponésu – jedna spojená s bájemi homérského období, ale bez hmatatelných památek, druhá pak coby otevřená učebnice byzantské středověké architektury. Vzdáleny jsou od sebe sotva 10 km a rozhodně stojí za pozornost. Dnešní Spartu založil z čistě romantických pohnutek teprve první řecký král Otto z rodu Wittelsbachů v roce 1834,
Janina Mnozí čtenáři si při zmínce o Janině, metropoli provincie Epirus (Épeiros) na západě Řecka, jistě vzpomenou na „janinského pašu“, kterého ve slavném Dumasově románu Hrabě Monte Cristo zradil, vydal Turkům a jeho ženu s dcerou prodal do otroctví Fernand Mondego, stejný padouch, jenž na začátku celého příběhu tragicky poznamenal osud mladého Edmonda Dantèse. Janina
Janina a krásy Epiru Číst více »
V náboženských kultech hledajících kontakt s nadpozemskými silami či přímo s Bohem bylo běžné zakládání svatyní na vyvýšených místech a v izolaci od světského života, ale jen málokde na světě k tomu došlo v tak velké koncentraci jako v Thesálii v centrálním Řecku, v seskupení pravoslavných klášterů čili monastýrů známém pod jménem Meteora. V češtině máme sklon hovořit o „Meteoře“ v ženském rodu, ale jedná se
Mezi nebem a zemí – Meteora Číst více »
Istrie Největší poloostrov severního Jadranu o rozloze 3500 km2 se rozkládá mezi Terstským a Kvarnerským zálivem a na severovýchodě dosahuje pohořím Učka a horou Vojak výšky 1401 m n. m. Z 90 % patří Chorvatsku, jen malá část na severu je slovinská a úplně nejmenší cípek náleží Itálii. Za svůj povrch vděčí vyvrásnění po dávné
